Postmoderní věk

Mnoho lidí si dnes stěžuje na velký mravní úpadek, ale málokdo z nich si uvědomuje, že je to něco, co bylo dávno předpovězeno a co se stát musí, proto, aby svět mohl být očištěn. Proč? Protože teprve, když všechny nečistoty vyplovou na povrch, bude je možné sebrat a odklidit. Je hloupost nadávat na věci, které se nám nelíbí. Je lepší se to pokusit změnit. Věřím, že tak to má být. I negativní věc má ve skutečnosti pozitivní význam. Nic není černé nebo bílé. I když neznáme smysl toho všeho.

Věk relativismu a individualismu

Žijeme ve zvláštních časech, kdy se vše globalizuje, protiklady se přitahují a spojují, až to vypadá, že celý svět bude jednou jedna velká globální vesnice. Ekonomicky, nábožensky i politicky... Žijeme v podivné době, ve které se kapitalismus mísí se socialismem a hodnotami EU, politická pravice s levicí, náboženství s ideologií, konzervativní hodnoty s liberálními, teroristé s "bojovníky proti terorismu" a demokracie s totalitou. V době kdy morálku a tradice nahrazuje jakási nová - postmoderní univerzální ideologie, postavená na toleranci, lhostejnosti, rovnosti a obchodu.

V bláznivé době, kdy se zdá být vše jakoby jen divadlem pro veřejnost. V době globalizace, ve které se stírají všechny rozdíly a vše se spojuje dohromady. Do komunistických zemí nám vtrhlo kapitalistické hospodaření a do kapitalistických zemí socialistické způsoby vlády. Není daleko doba, kdy soudruzi z Číny možná předběhnou USA i EU a kdy se na nás budou chodit dívat jako na poslední skanzen demokracie, kde vše probíhá demokraticky, ale strašně pomalu. Vše se jakoby míchá a co z toho vyleze, zatím nevíme.

A došlo by vlastně u nás v roce 1989 k revoluci, kdyby tenkrát náš ekonomický růst byl rychlejší a měli bychom se stejně dobře jako na západě? A navíc kdybychom mohli tak svobodně cestovat jako dnes Číňané a Rusové? Byla naše revoluce více výrazem touhy po svobodě nebo spíše touhy mít se ekonomicky lépe? Je docela možné, že kdybychom se tehdy měli lépe, než na západě, klidně bychom se spokojili i s autoritářským režimem, kde není nutné nic demokraticky a zdlouhavě řešit a osvícený vůdce nám rovnou ukáže, jak a co máme dělat.

Žijeme v době relativní, kdy politická korektnost podporovaná elitami usiluje o to, aby staré stereotypy byly nahrazeny novými, protože nikoli prospěch společnosti je to co letí, ale prospěch individua. A tam, kde platí individualismus a relativismus, tam v podstatě nic neplatí. Jen konzum, mamon, egoismus, bezohlednost a spotřeba. Honba za pozlátky, věcmi a za nejúžasnějšími zážitky, které chceme sdílet s co největším počtem lidí, třeba na druhém konci světa. Nakonec i Bůh je privatizován, stává se předmětem ideologie a i s duchovních věcí jsou někdy jen obchodní artikly. Politický boj se redukuje na boj mezi nálepkami, které označují pytle názorů, které druhá strana nechce vyslechnout, natož s těmi lidmi vést dialog. Každý má svoji vlastní alternativní pravdu. Není potom i pravda vlastně individuální a relativní?

Zdá se, jakoby západní společnost, které propadla mamonu a ideologii korektnosti ve snaze se co nejvíce zmodernizovat, ve skutečnosti sama sebe likvidovala. Uvěřili jsme, že demokracie je to jediné, co nás může dovést ke světlým zítřkům, jenže tam, kde vládne hloupost je i ona bezzubá a k ničemu. Dobrá jen k tomu, aby si s ní ti, kteří touží vládnout autoritativně, vytřeli podlahu. Jsme přesvědčen o tom, že to se také stane – ostatně tak to stojí nejen v biblických proroctvích.

Kráčíme přímo do náruče velkého bratra a nejenže nám to až tak nevadí, ale dokonce rádi. Toužíme po jeho lásce, bezpečí a prosperitě, kterou si myslíme, že nám dá. Jako ovce, vedené na porážku. Vzdáváme se dobrovolně svého soukromí, ochotně mu svěříme a sdělíme o sobě vše, pošleme mu i své intimní fotky a videa. Věříme, že tak si za to koupíme jeho přízeň a sami sobě dokážeme, že na to máme. (Samozřejmě trochu přeháním, ale stále více lidí má zřejmě ten pocit, především mladí, kteří svůj smysl života nachází v jeho náruči). Zkrátka toužíme po odezvě, kontaktu a sdílení, rozdíl je jen v tom, že jsme důvěrný a osobní vztah vyměnili za ten globální, anonymní a neosobní. Často to zjistíme, když vyrosteme z puberty, ale někdy se toho nezbavíme po celý život. Stále máme pocit, že se musíme před celým světem odhalovat, abychom získali uznání.

Jakoby se celý svět spojoval v úžasnou globální jednotu, ve které si však každý žije svůj vlastní život, který sice sdílí s půlkou světa, ale ve skutečnosti ho nikdo neposlouchá. Ve světě, kde se pravda a morálka dostala někam za horizont postmoderní doby, mezi věci, které jsou relativní - a tudíž nejsou podstatné a nikoho nezajímají. Anebo skutečně nejsou podstatné a vystačíme si s ideologií a technickým vývojem? Pak už je ale v podstatě jedno, jaká je to ideologie, protože je to vždy jen ideologie.

Konec světa a Nový věk

Je to pohodlná cesta, která ale nevede nikam jinam, než k tomu, co nám říká o konci světa Bible. Tedy to, že se každý bude muset nakonec klanět jedné šelmě, která ho označím svým kódem, bez kterého nebude moci nic prodávat ani nakupovat, žádné služby, ani věci. Vlastně nebude mít žádná práva. Tak jednoduché to je a jasné, Jediné otázky, které zůstávají jsou kdy to bude, jak proběhne konec světa, jak nastane nový věk? Sehrají v tom nějakou úlohu mimozemšťané a odhalení jejich přítomnosti? Uskuteční se takový návrat "bohů", jak předpověděli už staří Mayové? Co myslel Nostradamus válkou mezi východem a západem na konci tohoto starého světa? Spojí se Rusko s Čínou a zavedou svůj totalitní režim? Nebo se k nim dokonce přidají i Spojené státy a Evropa a půjde o globální spiknutí? A jakou roli v tom hrají Ilumináti nebo svobodní zednáři? Dojde k tomu postupně nebo náhle pod vlivem nečekané globální krize?

Svět alternativních hodnot a pravd

V režimu, ve kterém funguje vláda pevné ruky je vše dopředu dané a každý ví, co může očekávat, kdo je podporován a kdo je v nemilosti. V demokracii to jasné není, tam vládnou všichni, kteří se právě dostanou k moci a tak trochu zároveň nikdo. Demokracie má být zárukou toho, že nikdo nemůže uchopit moc sám pro sebe a všichni mají právo se na vládě podílet. Dnešní boj mezi demokracií a autoritativním stylem vlády (nebo chcete-li mezi liberální a řízenou demokracií či mezi východem a západem) vidím do jisté míry také jako boj o hodnoty. Boj mezi zbytkem tradičních hodnot s novými, neo-liberálními hodnotami, které mění význam základů naší společnosti, jakými jsou manželství a rodina.

Tyto pojmy mají být v v době Nového světového řádu zcela redefinovány a nahrazeny falešným výkladem. Jak jinak - ve jménu demokracie a pokroku. Boj za demokracii a za lidská práva je přesně to, co ti, kteří bojují proti tradičním hodnotám, používají jako argument. Můžeme se sice demokraticky rozhodnout naše hodnoty vyměnit za jiné a můžeme se i demokraticky rozhodnout demokracii zcela zrušit - ale tak sami sebe vháníme do propasti... Demokracie je tak jen do jisté míry vlastně hra a může tu být někdo třetí, kdo může systém demokracie využívat jako loutkové divadlo a být vůdcem na pozadí. Takže věříme, že si vládneme sami, ale ve skutečnosti je to do jisté míry sebeklam. Až demokracie zanikne, jak říká Bible, co bude příčinou, kdy a jak k tomu dojde?

Zatímco o konspirační teorii o mimozemšťanech můžeme spekulovat, o existenci skutečné demokracie bych pochyboval. Demokracie totiž předpokládá morálku všech, to znamená, že skutečná demokracie je spíše utopie - podobně jako komunistický ideál. Často ti, kteří se na ní nejvíce odvolávají, jsou nejméně ochotni ji akceptovat. V zájmu každého je vždy si jí ohýbat ke svému obrazu, vždy si pravdu přizpůsobovat ke svému obrazu, takže prostě nejsme schopni přesně určit, co je záměrné ohýbání pravdy a manipulace, co je pouze názor nebo co je výklad, kterému dotyčný chce věřit. S trochou nadsázky by se dalo říci, že i ti, co nejvíce bojují proti manipulacím a lživým zprávám, se do toho zamotávají a sami se stávají šiřiteli alternativních pravd, protože jsou ve spárech jakéhosi stihomamu, takže vidí ďábla i tam, kde třeba vůbec není… Ostatně, kdyby existovala morálka všech, neexistoval by možná ani žádný politický boj. Nebylo by ho třeba. Společnou řeč by bylo vždy snadné najít. Navíc by ani nikdo neměl potřebu demokracii nutit někomu jinému v nějaké jiné společnosti nebo světě.

Takové zásahy jsou naprosto nepřípustné - zasahovat do svobodného vývoje jiných společností je vyloučeno - bylo by to bráno jako hrubé porušení Božích zákonů. Proto mimozemšťané nemohou - bez svolení našich nejvyšších představitelů - navázat s lidstvem oficiální kontakt. Odvolávají se totiž právě na tento zákon nezasahování. Proto nepřicházejí, aby lidstvo osvobodili a aby na Zemi zavedli spravedlivý režim, tak jako to často děláme my v jiných zemích i v případech, kdy to není opodstatněné. Mohou zasáhnout jen, pokud k tomu dostanou povolení od nás nebo by naše konání ohrozilo je či okolní vesmír a jinou civilizaci a společnost. Vyčkávají proto, až nastane jedna z těchto verzí.

Nový svět

Jak vznikl svět a my a proč? Co je vlastně ten duchovní vývoj? To jsou věci, na kterých jsem uvažoval už kdysi dávno a vlastně nikdy mě nepřestaly úplně zajímat. Tam, kde chybí fakta a důkazy ale často mohou být jen dedukce, Bible, proroctví, věštby, hypotézy a konspirační teorie. Přesto ne vždy přitažené za vlasy, ale dávající dohromady zajímavé teorie, které nelze jen tak zavrhnout jako nesmysly, na kterých určitě nic není.

Na tomto webu jsem se pokusil nashromáždit a dát do souvislostí všechny dostupné informace o mimozemšťanech a jejich poselstvích pro budoucí Nový věk, která byla postupně od konce 40. let předávána lidstvu prostřednictvím kontaktních osob s tím, co známe z Bible, ze Starého i Nového zákona. Je toho opravdu hodně, proto jsem se snažil vytáhnout to podstatné a spojit vše do formy dialogu, který samozřejmě není vždy autentický (pokud tedy ovšem je vůbec někdy autentický). Leckomu se tyhle věci mohou zdát jako nesmysly, pokud se však na to podíváte mnohem podrobněji a déle, najdete souvislosti a zjistíte, že na tom možná něco je. Samozřejmě, že jsou to všechno jen konspirace, vzhledem k tomu, že zdroje, ze kterých uvedené informace pocházejí, nejsou většinou dostatečně relevantní a často jsou zcela neověřitelné.

Závěrečná část tohoto webu se týká informací ohledně konce tohoto světa, transformace a začátku nového věku lidstva. Shrnutí a zamyšlení nad probíhající duchovní transformací, globalizací, projektem někdy zvaným Nový světový řád a jeho osudem, včetně poselství mimozemských lidí, která se týkají událostí konce věku a transformace. Ovšem i tyto události popisuje i Bible a další proroctví.

Na téma konce věku (nebo chcete-li konce světa), špinavé politiky, nechutného boje o moc či krize demokracie a našich hodnot bylo napsáno a řečeno už mnoho, ovšem varovná slova stejně ti, kteří by je měli slyšet neslyší - jak se dá předpokládat, zesměšňují je, neberou vážně a pokládají za smyšlené konspirace. Žijeme v době plné změn, svět se sice řítí do temnot a jednou přestane existovat v současné podobě, to ale neznamená důvod k pesimismu. Není to nic překvapivého a tak to bylo již dávno předpovězeno. Jednou bude tento svět minulost a my budeme mít možnost ohlédnout se zpět a poučit se z toho, co všechno jsme udělali špatně a mohli udělat jinak.

Kdy nastane konec světa? To samozřejmě nikdo neví a nakonec, jak nám říká i Bible - o onom dni a hodině neví ani andělé v nebi, jen Bůh sám. Jen o ví, kdy události naberou spád a dostanou svět do bodu, ze kterého už není návratu - jen on ví, kdy v tomto okamžiku zasáhne. Určitě to bude událost, jakou nikdy svět neviděl. Dále nám Bible říká, že nikdo sice neví přesně, kdy k tomu dojde, ale můžeme to odhadnout podle znamení doby (asi, jako když vidíme, že se blíží mraky, je šance, že bude pršet...)

Svět má být rozdělen mezi několik světových hráčů (pět šelem), kteří budou ovládat a kontrolovat lid, soupeřit mezi sebou a nakonec donutí každého člověka, aby poklekl před největší šelmou, jejíž číslo bude muset mít každý na ruce nebo na čele a bez toho nebude nikdo moci nic kupovat ani prodávat. Znamená to tedy úplnou globální totalitu, ve které bude každý pod kontrolou a nebude moci udělat nic bez kontroly, příkazu a rozhodnutí elity. Samo posuďte, jestli se k tomu blížíme... Na druhou stranu nám však Bible říká, že v onom samotném kritickém bodě se bude zdát, že nic nehrozí a že k tomu dojde z ničeho nic, aniž by zrovna v ten den někdo něco takového očekával. To znamená, že budou všichni postaveni zřejmě před již hotovou věc.

Tady a teď

Tolik Bible. A protože nevíme s určitostí nic dalšího, můžeme jen spekulovat a konspirovat. A jen spekulace a konspirace na toto téma samozřejmě najdete i zde. V každém případě, to, co má přijít sice nemusíme přesně znát (nakonec se těchto věcí vůbec nemusíme ani dožít) a není to důležité, co však důležité je - být připraven a bdělý. Může to být samozřejmě kdykoliv - ostatně stejně jako náš odchod na druhý břeh. V tomto světě nejsme ve skutečnosti doma, nejsme tu na práci, ani na dovolené. Jsme tu na zkušené, na praxi, na misi, ať už věříte, že jste si to vybrali sami nebo že vás někdo poslal. Udělal jsem vše, co bylo třeba, nezapomněl jsem na nic, zachoval jsem se správně?

To jsou otázky, které by nás měly vždy doprovázet a nutit nás k pravidelnému účtování tak, aby nás nepřekvapil konečný účet, který budeme muset zaplatit tak jako tak, i když na to nebudeme mít - vyjde to ovšem draho a cena může být i nejvyšší. Asi jako když nakupujeme v supermarketu - také neházíme do koše co nás napadne, bez ohledu na naši peněženku a naše potřeby. Přesto se často v životě právě tak a bez rozmyslu. Nezajímá nás, co bude po nás, ani co bude po našem životě tady. Přitom je to naprosto rozhodující proto, aby byli spokojení ti, kteří zdění náš svět, stejně jako my sami, až odsud odejdeme. Jaký svět připravíme naši potomkům a jaký sami sobě po svém odchodu? Peklo nebo ráj?

Většinou asi nic tak extrémního, ale spíše očistec a trable - přitom zbytečně a mnohdy by stačilo jen začít trochu přemýšlet a přijmout odpovědnost. Svoboda, práva pro každého, demokracie – to je jedna věc, ale druhá - ještě důležitější je právě morálka a odpovědnost. Bez toho ve skutečnosti žádná demokracie neexistuje – pouze proklamace. Ostatně jako demokratická se označuje kde jaká strana a stát, i když k tomu má daleko. Včetně Evropské unie a jejích hodnot, které jsou spíše proklamací, než reálným faktem. Ostatně to je právě to, co unii ohrožuje nejvíce – žádný vnější nepřítel, ale vnitřní. Rusko ani Čína určitě přátelé nejsou, ale určitě nejsou ani těmi, kdo jednou způsobí její rozklad. Myslím, že to bude podobné jako se slavnou Římskou říší. Ani její rozklad nezpůsobili nájezdy barbarů zvenčí – ti jen dokonali dílo a rozebrali si ji. Byl to vnitřní nepřítel, amorálnost, politický úpadek, chaos…

Nepřítel se vždy hledal venku – ne ve vlastní hlouposti. Jenže – čím je člověk hloupější, tím více hledá vnější nepřátele. Chybí mu moudrost, která by mu umožnila, aby se zamyslel sám nad sebou a protože to neumí, je mu jasné, že za jeho neúspěch vždy může někdo jiný. I kdyby mu stokrát někdo vysvětloval, že si za to může sám, není to nic platné, právě proto, že je hloupý a natvrdlý, vůči pravdě slepý a hluchý. Tito lidé ve skutečnosti o žádnou pravdu nestojí a chtějí věřit tomu, co jim vyhovuje. A když jim to budete brát, budou jen agresivní a povedou proti vám boj. A čím víc na ně budete tlačit a snažit se je vychovávat, tím větší jejich odpor vzbudíte. Pravda je nezajímá, protože mají jiné hodnoty. Jejich nejvyšší hodnotou je jejich agresivní, nedůtklivé, žádostivé, ublížené ego, které vidí jen černou a bílou (nebo ještě maximálně tisíc odstínů šedi).

Snad právě proto mnohdy nevidíme a možná někdy ani nechceme vidět, že vše tvoříme my. My jsme svět, my jsme vláda, my jsme společnost, my jsme náboženství. Není tu ve skutečnosti žádné my a oni. To rozdělení, ta polarita, schizofrenie, ty překážky bývají jen v naší mysli, která nám tak umožňuje jen deformované a někdy jen velmi zjednodušené, černobílé vnímání reality.... Je to duchovní spánek, otupělost, letargie, kapitulace, slepota... Schizofrenie, která vytváří rodinný i světový chaos a žádné úsilí, žádná ideologie ani technika jej nemůže urovnat, nanejvýš jen na čas násilně podržet, aby pak hrnec explodoval v novou revoluci, jejíž ideály skončí tak rychle, jak rychle se zase rozbují rozklad, hniloba a stoupne tlak.

Je to neustálý vývoj společnosti, který je však do jisté míry zacyklený sám do sebe. Kritický bod však nastává v okamžiku, kdy ten technický je rychlejší, než duchovní a právě to je to, před čím dnes tojíme... Tento stav je pak předzvěstí budoucího kolapsu, bodu, ze kterého neexistuje cesta zpět. Jediná možnost je nikoliv upgrade a další revoluce, ale restart a kompletní přeinstalace systému. A právě k tomu dojde na konci věku. Nová Země, Nový Věk lidstva, to již bude život na úplně jiné úrovni a v jiné dimenzi, zatímco život na tomto našem světě zanikne - podobně jako se to prý před miliony let stalo na Marsu či Venuši, takže dnes jsou to jen mrtvé planety (maximálně s podpovrchovými základnami nepřátelských bytostí), takže jediné co bychom tu mohli najít, jsou vyschlá koryta dávných řek a moří a pod stovky metrů hluboké vrstvě prachu, fosílie a zbytky staveb. Pokud se tam někdo někdy dostane s takovou techniku, která pronikne tak hluboko pod povrch, na tom správném místě..

Pokračovat