Globalizace světa

Moderní člověk si postavil novou Babylónskou věž a noví soudruzi přichází na scénu a jsou pyšní na to, jak úžasnou stavbu postavili. Komunisticko-kapitalistický neomarxismus zdá se být spásou pro celé lidstvo. A také jedinou ideologií, která opravňuje zavádět demokracii ve všech částech světa ve spolupráci s velkým bratrem na velkou louží, který staví ještě vyšší věž pokroku lidstva, zatímco na dálném východě mu roste konkurence podobně velké věže čínského draka a ruského medvěda.

Jak se tyto šelmy, které vládnou světu, domluví na jeho nové správě? Globalizace rozhodně neskončila. Ovcí, které se přizpůsobili a přijali falešné hodnoty už je více, než dost. Možná většina lidstva a ta je stejně určena k redukci a později k úplné eliminaci.

Technokratická společnost bez obsahu

Kam to tedy tato "moderní a vyspělá pluralitní a multikulturní společnost" dotáhla? Moderní kapitalismus je zcela nová síla dokonalé propojené ekonomiky, byznysu, politických a privátních zájmů, které jsou schopné ovládat fungování celého světa anebo jeho systém i položit. Nelze se divit, že ti, kteří z tohoto globalizovaného systému profitují, jej i podporují. Tito socialističtí neoliberalisté, kteří poukazování na morální úpadek pokládají za moralizování, za neopodstatněné a za překonané, ti žádnou změnu nechtějí. Neuznávají jiný pohled na svět, nechávají tento systém stále globalizovat, růst a bobtnat, jen aby byla uspokojena jejich potřeba po co nejrychlejším a nejvyšším zisku a globální moci. Ale opět by to nebyl kapitalistický systém, kdyby nebyl řízen lidmi, které přitahuje moc a zisk, i když své činy maskují do zdánlivě bohulibé činnosti a kontroly ve stylu Velkého bratra a nemarxistických ideálů. Politických sil skutečně obhajujících konzervativní hodnoty je nejen u nás, ale i v celé Evropě dnes stále málo – a vůbec nemusí jít o euroskeptiky.

Tendence k neoliberalismu a relativizaci mravních hodnot kritizoval již koncem 19. století , kdy se kapitalismus rodil T. G. Masaryk. To ovšem ještě netušil, jaký bude jeho rozsah po první světové válce, po druhé a což teprve po nástupu globalizace a globálního kapitalismu, který tu máme dnes a která Naomi Kleinová nazvala "Kalamitním kapitalismem". Kdyby lidé z doby Masaryka mohli navštívit dnešní svět, byl by pro ně asi tak nepochopitelný, šokující a absurdní, že by se nestačili divit, kam jsme to dopracovali. Tedy jak v tom kladném smyslu (technický vývoj), tak v tom záporném (morálka, kultura). Možná by i sám litoval toho, že byl tak pokrokovým a nevědomky propagoval hodnoty, které sám kritizoval.

Podobné téma zaznělo i v pořadu Českého rozhlasu Lidé pera. Pokud se cítíte na dávku filosofie o dnešním světě a jeho systému, velmi doporučuji si poslechnout. Tento pořad běžel až v době, kdy tato kapitola byla již dávno hotová, ale přesto mi téměř mluví z duše, takže přidávám zvukový odkaz (mp3).


Nevěřím na žádné přelomy samy od sebe. To čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující.

Tomáš Baťa (1932)


Vidíme, že úpadek morálky a tradičních hodnot, na kterých byla postavena naše společnost a naše kultura není žádná novinka, něco se by se objevila až v posledních letech. Jde o dlouhodobý vývoj. Stále více lidí už neví, co to jsou skutečné hodnoty. A právě proto se historie pořád neopakuje, neboť lidé zapomínají. A pokud si to neuvědomí, bude se opakovat znova. Když se tyto hodnoty nepředávají dále, postupně se zapomínají, takže každá generace může té další předat méně a méně. Mladí pak tyto ztracené hodnoty hledají na špatných místech, nebo dělají z dříve jednoduchých a samozřejmých věcí, věci zbytečně složité. Společnost je stále vyspělejší a vyspělejší, ovšem jen technicky. Stává se společností technokratickou, bez duchovního a duševního rozměru. Lidé jsou rozumnější, inteligentnější, ale sociálně naopak zaostalejší. Umí lépe používat rozum, ale ztrácí sebereflexi a nejsou, ani nemohou si toho být vědomi.

Hospodářské reformy nemohou mít výraznější a trvalejší žádný účinek, dokud nedojde k obrodě ideové, duchovní, kulturní a mravní a dokud se budou někteří domnívat, že je možné beztrestně okrádat jiné, žít na jejich úkor a ještě na ně svalovat vinu a požadovat od nich nápravu za to, co sami způsobili. Takové reformy pak budou jen dočasným řešením, které drží hospodářství nad vodou, případně prodlužují jeho agónii. Reformy jsou potřeba vždy, ale pokud se nepodaří zabránit rozkrádání veřejného majetku, tak nemají vůbec žádný smysl. Mají pouze citelný negativní dopad na skupiny obyvatel s nižšími příjmy a celou situaci jen zhoršují. To co se totiž ušetří utahováním opasků chudších a postižených lidí - to se zase rozkrade těmi nejbohatšími a jsme tam, kde jsme byli - můžeme začít s novými reformami.

Až narazí světový hospodářský systém na svoji limitující hranici maximálního zvyšování zisků, zkolabuje, což je patrně ostatně i cílem stínové vlády. Zisky nelze zvyšovat donekonečna a okrádat a vykořisťovat jiné také ne. Ostatní stínoví vládcové a projektanti Nového světového řádu se ani netají tím, že je třeba lidskou populaci - v zájmu udržitelného rozvoje - velmi výrazně zredukovat. Hospodářský růst není totiž neomezený, zbytek lidstva nelze zneužívat a okrádat donekonečna a drancovat Zemi také ne. Zdroje a síly jsou omezené.

Určité náznaky kolapsu světového hospodářského systému můžeme vidět již nyní v podobě světové krize, zadlužování, krachu lokálních ekonomik a nyní také v revolučních náladách šířích se také v arabském světě. Ekonomové jsou stále více nervózní a není divu. Je to jen důkaz toho, jak křehký je systém, na kterém tato civilizace funguje. Nyní v podstatě jen čekáme na to, kdy společnost dosáhne maximálního limitu udržitelnosti. Nejen limitu, do kterého jsou lidé ochotni tento systém tolerovat, ale spíše dokud se sám nezhroutí (nebude zhroucen) a limitu, do kterého je člověk ještě schopen mít svůj vývoj a osud této civilizace pod kontrolu.

Daniel Estulin pro Českou televizi o skupině Bilderberg:

Privatizace demokracie a nové revoluce

Pokud si někdo myslel, že po odstranění komunistického režimu přijde automaticky svoboda a vše dobré, byla to velmi naivní představa. A někteří si stále naivní myslí (dnes i Ukrajinci), že zbouráním totalitního režimu a vyhnáním diktátorů jaksi automaticky sama přijde demokracie nebo dokonce ráj na Zemi. Jak bláhová byla tato představa a jaké rozčarování, že se tak nestalo. Ba dokonce, že se lidé mají dnes v mnoha směrech hůře, než před rokem 1989. Ostatně tato naivní představa existuje i v myšlence exportu demokracie do jiných zemí. Když zničíme totalitní režim v těchto zemích a vyčistíme je od diktátorů, přijde do nich automaticky demokracie? Ne. Výsledek může být ještě horší, než stav před tím. Spálená země, rozvrat, chaos, občanská válka...

Demokracie se bohužel musí dlouhodobě a usilovně budovat. Navíc musí být položena na již existujících základech občanské společnosti, které pokud neexistují, je prakticky nemožné demokratický režim zavést. Budování demokracie je to nesmírně těžký boj na dlouhou trať, který, pokud jej prohráváme, nás může vrátit zpět. A nejen to, může dát prostor pro vznik nových falešných autorit, oligarchů moci nebo skrytých manipulátorů, kteří jen čekají na příležitost, aby se otevřeně chopili moci a provedli další puč a kontrarevoluci. Bylo by naivní si myslet, že takové nebezpečí jsme už dávno překonali a že nehrozí. Naopak se domnívám, že je stále aktuálnější.

Základem demokracie je občanská společnost. Pokud ta funguje špatně a k moci se stále více dostávají je ti, kteří na to finančně mají, nastává velký problém. Ten dnes vidíme i v tradičních demokraciích, jako USA. Demokracie se privatizuje, oligarchové se spojují a vytváří novou vedoucí elitu a vládnoucí třídu. Ale je to vlastně základní negativní vedlejší důsledek kapitalismu. Pouze dnes je stále aktuálnější. Ukazuje se, že kapitalismus - nemá-li přerůst v další totalitu, se musí od základů změnit. Otázka je, zda je to vůbec možné. Podle mého názoru ne. Dokud bude existovat princip současné ekonomiky založený na výrobě, zisku a spotřebě.

Jak říká David Icke, odstraněním viditelných nepřátel a komunistického režimu jsme jen umožnili těm neviditelným, aby se chopili moci. Aby se kapitalismus spojil, globalizoval a posílil svoji moc - stal se kapitalismem korporací a Iluminátů, kteří nám vládnou. Zjišťujeme, že ti, co si svobodu nepřejí, jsou stejně aktivní v každé době, ať mají jakoukoliv tvář, masku a jakýkoliv kabát, který není problém pro ně měnit, protože sledují jen svoje zájmy a principy, kterými se snaží nahrazovat ty demokratické. Stále více lidí na celém světě si uvědomuje, že tento systém globálního kapitalismu, který ovládá jen úzká skupina miliardářů, je nadále neudržitelný. Mnoho lidí však bude stále naivně a slepě věřit, že je to jen konspirační teorie a že vznik totality v kapitalismu je nesmysl. Kapitalismus je ale v globálu totalita stejná jako jakákoliv jiná. Má pouze více demokratických prvků - zatím.

To k čemu se blížíme nyní je jen další revoluce - tentokrát revoluce globální. Kapitalistický systém je odsouzen k zániku a rozpadu podobně, jako kdysi komunistický blok. Jen nevíme, jakou cenu bude tato transformace stát a za jak dramatických okolností proběhne. Nelze pochybovat o tom, že největší hráči světa, kteří řídí jeho globální ekonomiku a média, se tak lehce vzdají svých pozic. Právě naopak. V jejich zájmu je zachování současné podoby světa a rozdělení moci, ze které mají zisk. O tuto moc a tento zisk budou bojovat až do konce. Nyní tedy stojíme jen před oním spouštěcím mechanismem, který by spustil lavinu hroucení současného kapitalistického systému.

Globalizace vrcholí aneb porodní bolesti Nového Věku

Všechny války, katastrofy, pohromy, nemoci, vše je pouze předehrou pro uchopení moci, nejen jako následek, ale i jako strategie. Ukazují jen na to, že moc negativních sil slábne a ony si jí chtějí udržet za každou cenu, vývoj však nelze zastavit a současnou podobu světa a rozdělení moci nelze udržet. Všechny tyto věci jsou součástí závěrečné epochy starého věku lidstva této civilizace. Ústředním bodem poselství o příchodu Nového věku však nejsou. Stejně tak ani proroctví o konci světa nemají žádný cíl šířit strach a paniku. Jejich cílem je pouze varovat a připravit lidstvo na tyto události, před kterými stojíme.

V celém vývoji naší civilizace se střídala období více demokratická s těmi méně demokratickými. Nyní, v krátké pauze, kdy jsme si mohli oddechnout po pádu komunismu, nás čeká možná závěrečná fáze - období méně demokratické, ve které bude demokracie pevně sešněrována a hlídána elektronikou, kamerami, čipy a satelity. Pak začne ovšem skutečná svoboda a dlouho očekávaný Nový, zlatý věk lidstva, protože i Nový světový řád (a i veškerá genocida, pokud k ní dojde) je předurčen ke krachu. Vědí to i reptiliáni, kteří usilují o moc. Vědí ale také, že nyní přichází ještě jejich poslední možnost, kdy budou moci svoji moc uplatnit a prosadit. Tedy, alespoň nad částí lidstva, kterou se jim podaří ovládnout a dostat pod kontrolu... Lidstvo vidí jako svůj potravinový a genetický zdroj, který, jak doufají, jim umožní přežít.

Společnost za zenitem - nastavený čas

V současnosti je naše civilizace již za svým zenitem v jakémsi nastaveném čase jejího trvání v současné podobě - jak píše Steve M. Greer. V podobě, která už tu dávno neměla za normálních okolností být. Jinými slovy, že tato civilizace dosáhla svého vrcholu (pokud se týká rovnováhy mezi duchovním a technickým vývojem) někdy na prahu průmyslové evoluce, zániku feudalismu a vzniku kapitalismu. Zatímco do té doby ještě technický vývoj nedosahoval úrovně duchovního, po tomto zenitu jej technický vývoj předběhl a došlo k nastartování relativního duchovního úpadku - od té doby duchovní vývoj společnosti více-méně stagnuje a nijak výrazně se nemění. Rozdíl je právě jen v onom stupni technického vývoje, který je člověk schopen mít pod kontrolou, aniž by mohl být globálně zneužit, aniž byl mohl způsobovat duchovní devastaci a následně rozpad společnosti. Zdá se, že dnes opravdu žijeme v nastaveném čase - na dluh. Nyní je nejvyšší čas dluh splatit, udělat tlustou čáru za minulostí a stát se opravdovými lidmi vědomými si svého lidství, kosmického původu a úkolu. Začlenit se znovu do celku...

Duchovní probuzení - poznání pravdy

I když je to možná paradox, že přes další hluboký pokles morálky a růstu společenské krize současně bude stále více lidí, kteří budou vysoko převyšovat průměr a budou si uvědomovat to, kým jsou a proč na Zemi jsou. Všichni ti budou zvyšovat duchovní vědomí celé civilizace a umožní tak příchod té nové. Ať to bude stát jakoukoliv cenu. Ať už jsme dosáhli dna nebo ještě padáme. Tam kde dochází k úpadku, tam sílí i volání po změně a volání o pomoc. Vlastně bychom mohli říci, že všechno špatné je k něčemu dobré a podobně, že každý úpadek je jen začátkem novějšího a lepšího. Stejně jako i Jidáš posloužil Bohu a jeho plánu, stejně tak Bohu slouží i ďábel. Neexistuje žádná protihodnota zla a negace. Vše negativní je pouze nedostatkem pozitivního - nikoliv jeho opakem. Život je nekonečný a má i nekonečnou a neomezenou moc regenerovat sám sebe. Nelze ho nijak zastavit, ani zničit. Je schopen odstranit vše, co mu stojí v cestě.

Jinými slovy - negace je vlastně motorem evoluce, tím co jí motivuje ke zlepšování. Neexistují žádné konce na věky ani destrukce. I destrukce je jen demolice nebo rozpad něčeho, co dosloužilo nebo bylo neživotaschopné. Nic takového jako zánik něčeho ve skutečnosti neexistuje - slovo zánik nebo smrt musíme nahradit slovem proměna nebo transformace. Takový je život. Všechno má konstruktivní jádro a lze využít k dobru, lze se z toho poučit. A pokud se nepoučíme, přijde další lekce a nová a nová výzva. Dokud se vývoj nepohne dopředu. Vývoj je zákon, bez kterého by neexistoval život, něco co nelze zastavit, pouze dočasně zpomalit, aby pak nabral ještě větší rychlost... Není to zákon silnějšího nebo schopnějšího, jak chápou evoluci ti, kteří neuznávají duchovní hodnoty, ale jen ty mocenské a materialistické. Je to evoluce vědomí.

Pohádka o moci zla

Lidé, kteří vzývají Satana, ilumináti, kteří věří reptiliánům jejich sliby o moci a zisku, kapitalisté, kteří věří, že mohou žít beztrestně na úkor jiných nebo že mohou vykořisťovat Zemi a ovládat jiné, ti všichni žijí v hlubokém omylu. Věří v moc a sílu zla, která je jen přeludem. Věří, že stojí na straně silnějšího, ba dokonce že se mohou stát bohy nebo dokonce Boha dobýt. Jenže zlo existuje jen proto, aby sloužilo k vývoji dobra - jen proto ho Stvořitel nechává při životě a působit. Jakmile ale svůj úkol splní, zlikviduje samo sebe, protože se nebude moci nadále udržet. Zlo je totiž svojí podstatou tak zkažené a zlé, že je neschopné delší existence, jak samo sebe spotřebovává a užírá.

Pokračovat