Za pět minut 12
Na YouTube byl zajímavý dokumentární film nazvaný „11. hodina“, i když česky by to správně mělo být přeloženo „Za pět minut 12“, Videa už tam sice až nejsou (zřejmě byla odstraněna z důvodu porušení autorských práv), ale alespoň si přečtěte nejdůležitější myšlenky z filmu, které jsem zde téměř sepsal.
Člověk jako druh Homo sapiens (tak jak ho známe) existuje na Zemi jen velmi krátkou dobu. Kdybychom celou historii Země rozdělili do jednoho roku, pak člověk se v ní objevuje až 31. prosince, 15 minut před půlnocí.
99,99% všech živočichů, kteří za tu dobu na Zemi žili, během nějaké doby vyhynulo.
Naše kultura je postavena na názoru, že lidstvo je odděleno od přírody, že není její součást, ale je nadřazenou formou života. Že člověku náleží právo vládnout nad Zemí. Domníváme se proto, že jsme takto svobodnější?
Žijeme v naprosté disharmonii s planetou, ale i s věcmi mimo planetu. Dosahujeme mnoha úspěchů v našem výzkumu, ty jsou sice úžasné, ale nijak neovlivňují naše postoje. Ty jsou založené na sobectví, na naší ekonomice a politice.
Žijeme v umělém, lidmi vytvořeném prostředí, ve kterém je snadné si myslet, že přírodu nepotřebujeme a že nejdůležitější věcí je ekonomika. Tím, že jsme se zaměřili na ekonomiku, zapomněli jsme na dávnou moudrost, která byla založena na spojení s přírodou a na chápání zásady, že když poškodíme přírodu, tak za to zaplatíme.
Smrtelný cyklus
Po průmyslové revoluci se příroda změnila ve zdroj a ten začal být chápán jako nevyčerpatelný. To vedlo k myšlence nekonečného růstu a expanze – k drancování zdrojů a životu na dluh. Díky tomu, že jsme objevili tyto skryté zdroje, objevili jsme energie, které umožnili růst naší civilizace, až dosáhla miliardy lidí. Do druhé miliardy to trvalo 130 let (v roce 1930). Do třetí miliardy jen 30 let (1960). Kdybychom nemohli čerpat a využívat tyto zdroje a žili bychom jako v době před průmyslovou revolucí, uživila by naše planeta miliardu, maximálně miliardu a půl lidí.
Systém, který tu máme je postaven na energeticky neobnovitelném uhlíku, kterému říkáme fosilní paliva. Ropa je veškerý základ, na kterém funguje náš systém – systém, který je založený jen na spotřebě. Tak jsou v podstatě životy nás všech dotovány – žijeme na dluh. Díky tomu, že drancujeme přírodu, neplatíme v obchodě plnou cenu za to, co nakupujeme. A zdevastovaná a znečištěná příroda nám to zpětně vrací nárůstem civilizačních chorob, změny klimatu, nestabilní ekosféry a přírodních katastrof. Žijeme ve smrtelném cyklu závislosti, kdy si jako lidstvo bere víc, než na co máme právo. Spustili jsme procesy, které nejsme schopni zastavit, a které hrozí, že nad námi převezmou vládu a začnou nás likvidovat.
Záznamy ukazují, že skleníkové plyny za posledních 650 tisíc let nepřesáhly hodnotu 280:1 000 000. Nyní máme ale hodnotu více než 400 a blížíme se k tomu, co mnozí vědci nazývají bodem zlomu, kdy ztratíme kontrolu nad klimatem. Jestliže k tomu dojde, tak se z hurikánů stane běžná norma. Všechny systémy v biosféře jsou v úpadku, přičemž rychlost tohoto úpadku se zvyšuje. Není jediný systém, který by byl stabilní, nenarušený, přitom všechny dohromady tvoří základ našeho života.
V posledním půl století jsme přišli o 90% velkých ryb v moři, takže nyní musíme lovit ve velkých hloubkách. Každý rok odstraníme z moří miliony ne-li miliardy živočichů. Mnoho z nich se ani nestane potravou pro lidi. Je to jen odpad. Všechny umělé látky jako je např. rtuť, těžké kovy, plasty, umělá barviva, pesticidy, herbicidy, měď, benzín, akryláty, které korporace vypouští do moří, někteří živočichové absorbují. Dostávají se i do potravního řetězce a způsobují rakovinu, předčasné stárnutí, chronické a degenerativní nemoci, autismus, hyperkinetická porucha, cukrovka, parkinsonova nemoc, alzheimerova choroba ad. – seznam těchto nemocí stále narůstá. (Zatímco dříve ohrožovaly člověka běžné nemoci a nemoci z nedostatku hygieny, dnes tu máme mnoho nových nemocí z otráveného životního prostředí, nemoci, na jejichž léčbu je nutné vynakládat obrovské prostředky, což se už samo o sobě stalo byznysem, takže čím více je nemocných, tím lepší je to pro ekonomiku a zisky farmaceutických firem).
Naše potrava začíná být jedovatá v míře, která by nám měla dělat starosti. Je čím dál tím méně zdravé jít se třeba jen vykoupat do moře. 70% zemí světa už nemá žádné původní lesy. V USA jich zmizelo 95% (podobně v České republice). Pouště se šíří po celém světě a obnova lesů už často není možné, jakmile se jednou zničí. Tím mizí i řeky a zásoby pitné vody. Déšť se stává vzácností. Příroda umírá. 30% půdy na Zemi bylo zařazeno do kategorie ‚vážně poškozeno‘. Kdyby se v důsledku změny klimatu povrch oceánů více zahřál, mohl by se změnit na stojatou vodu a to je děsivá myšlenka. Naposledy se to stalo v permu. Tehdy masově vyhynulo téměř 95% druhů všech živočichů na Zemi.
(Doporučuji knihy „Doba jedová“ od Anny Strunecké).
Korporátní kapitalismus
Co brání tomu, abychom se tento stav snažili napravit? Je to právě systém, na kterém moderní kapitalismus funguje – globální korporativní ekonomika. Faktor chamtivosti existoval vždy, ale se vznikem korporací došlo k jeho zdokonalení, jakožto systému. Dnes čelíme hrozbě, že to brzy zabije naši planetu. Příroda a ekosystémy nemají žádná práva – jsou majetkem. I když víme mnohé o to, jak zavést udržitelnou ekonomiku s respektem k přírodě, stejně nemáme moc, abychom ji prosadili. Máme totiž ústavu, která umožňuje korporátní menšině dělat rozhodnutí potlačující většinu. Máme sice velmi schopné vůdce, ale jsou citliví na moc a na sílu korporací. Exonmobil, jediná ropná společnost má takovou cenu, jako všechny automobilky světa.
Ideál nekonečného růstu
Je třeba pochopit, že náš ekonomický systém je ve skutečnosti subsystém, který je jen součástí mnohem většího systému, kterým je biosféra. Problém je v tom, že tento náš subsystém je nastaven na růst. A když chcete expandovat, musíte něco odstranit, zbavujete se toho, co ty vždy bylo. Zapomínáme na to, co pro nás dělá příroda zadarmo, co žádná technologie udělat nemůže – např. opýlení všech rostlin, nebo doplnění kyslíku do atmosféry. Na obchodních školách a manažerských kurzech se učí, že objektem jejich práce je růst – jakoby to byl cíl. Ale není to cíl, je to prostředek. Průmyslový systém je proto třeba vynalézt znovu. Na jedno nákladní auto s výrobky trvalé hodnoty dnes vyprodukujeme odpad na 32 nákladních autech. Máme tedy systém, který produkuje hlavně odpad. Je jasné, že když Zemi měníme v odpad, nemůžeme pokračovat v jejím vytěžování. V našem světě je ale růst nadále cílem mnoha korporací a vlád, protože jim jde o zisk. Ale co my?
Konzumní demokracie
Vyrostli jsme v kultuře, která je naprosto ignorantská, zaměřené především sama na sebe a svůj růst. My jsme jen součástí tohoto velkého, obludného otrockého systému. Většinu času trávíme v práci, abychom si vydělali na to, co si můžeme koupit, abychom si vydělali na hypotéku, na splátky, na dovolenou… Dále už nejsme schopni vidět. Kroužíme jen mezi prací, počítačem a marketem, mezi vyděláváním peněz a jejich utrácením. Z toho vzrůstá naše únava z udržování globální ekonomiky a začínáme chápat obrovskou nesmyslnost celého tohoto spotřebního kolotoče, který z nás dělá štvance a nutí nás držet krok se sousedy. Podle průzkumů děti znají z televizních reklam mnohem více firemních značek, než zvířat. Všechno se stále zvětšuje, naše domy, auta, i obvod našich pasů, zatímco většina lidí na světě strádá hlady. A tak jak se všechno v našem světě zvětšuje, tak máme stále méně času i věcí, na kterých nám opravdu záleží. Stáváme se roboty bez minulosti i budoucnosti, otupělými bytostmi bez myšlenek a ideálů. Uspáni svoji vlastní prosperitou a růstem jsme zapomněli, jak většina světa vlastně žije a vypadá. Třetí svět využíváme jen jako zásobárnu našich zdrojů, levných pracovních sil, otroků našich korporací a pokusných králíků. Chceme všechno hned.
Jakmile se ale ze zboží stane kulturní symbol (děti jsou ve škole šikanováni spolužáky za to, že nemají nejnovější značkové zboží), tak to nejde zastavit. Lidé sice věří v možnost volby, ale jsou současným systémem tak vychovaní, že věří ve spotřebu a slepě tento systém následují a chtějí své materiální touhy maximálně uspokojovat. A firmy se tomu také přizpůsobují a snaží se produkovat stále více. Když ale budete lidem říkat, že si vybrali špatně, tak to nezabere. Musíte jim vštípit ideály – tedy, že nejde o to hodně mít, ale o to dobře žít. To je ale otázka kulturní transformace. Nejde o tom, že by byl konzum špatný – materiální věci jsou potřeba. Jde o tom, že se dostal naprosto mimo kontrolu.
Život ve vzduchoprázdnu
Média jsou dnes tím, odkud získáváme informace. Už to dávno není Země a duch, nejsme už v kontaktu přímo se zdrojem. Nepěstujeme si vlastní potraviny, nestaráme se sami o sebe, nejsme soběstační. Svoje názory neodvozujeme od naší rodiny. Žijeme v jakémsi uměle vytvořeném vzduchoprázdnu, odpojeni od všech původních zdrojů a jsme naprosto závislí na virtuálních informacích, které nám přichází z velké dálky. Jsme psychicky otupělí. Otupujeme svoje smysly od rána do večera a nevidíme už tu původní krásu. Proto si hledáme náhražky. Máme pocit újmy, ale nevíme, co jsme vlastně ztratili. Je to ale schopnost vnímání světa. To si nahrazujeme snahou svět dobýt a ovládnout, snahou to všechno vlastnit. Honíme se a usilujeme o něco, co leží přímo před námi, ale co denně míjíme, něco co ve skutečnosti už dávno vlastníme.
Až překročíme limit udržitelnosti a ztratíme biodiverzitu, náš systém se začne rozpadat. Riskujeme ztrátu civilizace, všeho oč jsme se snažili. Pokud se tak stane, transformace bude bolestivá. Vidíme, jak se jeden živočišný druh bere z přírodních zdrojů takové množství, že všem ostatních nechává jen velice málo. Žijeme v omylu už od doby, kdy někdo řekl, že člověk je králem a pánem přírody. Tato generace ale musí změnit od základu celý svět. Musíme si umět představit, jak se změní podoba úplně všeho. Energie musí vycházet z volných a obnovitelných zdrojů. Masové produkce se musí změnit v užívání věcí, které budou našimi aktivy, ne závazky. Nebude se vyrábět už proto, aby se co nejdříve spotřebovalo a mohlo se co nejdříve vyrobit a prodat nové. Nový systém už nebude založen na výrobě a spotřebě, ale jen na užívání.
Žijeme zprostředkovaně svoje životy skrze to, co se prodává. Na to si ale v budoucnosti už nebudeme zakládat svůj život. Místo toho budeme používat místní produkty. Mějme více času pro sebe, poznejme, že věci jsou zlodějem času. Čím víc věcí máme, tím víc času musíme strávit prací. Náš život je tak čím dál víc připoután k rytmu získávání věcí. Musíme zavést starý termín z dob před průmyslovou revolucí – skromnost. Skromnost ale neznamená chudobu. Znamená to moudré užívání zdrojů. Musíme pochopit, že příroda jako zdroj není nevyčerpatelný, jak jsme se domnívali.
To není už otázka politiky. Bude třeba široké celospolečenské mobilizace. Bude třeba zapojení všech složek společnosti. Winston Churchill řekl, že Američané udělají správnou věc, až když vyčerpají všechny ostatní možnosti. A my už dost dlouhou dobu zkoušíme dost špatných možností.
Velmi zajímavé bude vývoj v kyberprostoru – ať chceme či ne, internet je dnes hlavním médiem a také jednou z posledních relativně svobodných a současně snadno dostupných prostor s velkým vlivem. Myslím si, že právě budoucnost tohoto média nám může leccos napovědět. Mezi kapitalismem a komunismem není takový rozdíl, jak by se mohlo zdát, pokud jde o mocenský boj. V kapitalismu se jen používají sofistikovanější metody, než v komunismu, který založen na poněkud primitivní ideologii o třídním nepříteli, která by už dnes sotva měla v této podobě šanci na úspěch. Třídním nepřítelem v kapitalismu tak mohu stát nejen teroristé, ale i běžní občané, jako nepřátelé celé společnosti. To je známá taktika stínové vlády, o které si něco povíme později.
Čas na nový systém
I čas kapitalismu a vytváření kapitálu jen už dnes přežitkem. Doba si žádá nová pravidla a nebude jiné volby, než odstranění všech – ale opravdu všech mocenských struktur, jejichž moc je odvozena na penězích a tvorbě kapitálu. Civilizace musí nastoupit úplně novou etapu svého vývoje, protože systém, kterému říkáme kapitalismus, je dnes už po 200 letech téměř v agónii a ukazuje se, že dále již nemá kam růst a rozvíjet se – blíží se ke svému maximálnímu limitu udržitelnosti. Zisky totiž nejsou nekonečné, stejně jako hospodářský růst. V tom ostatně není a neměl by být smysl našeho života.
Tím spíše, že lidstvo prý již dávno vlastní nejen utajované mimozemské technologie na cestování časoprostorem, ovládání mysli, klimatu a přírodních jevů, ale i zařízení na volnou energii, která by ho mohla osvobodit od závislosti na energetických zdrojích a tím pádem z velké části i od současného systému, který lze opravdu nazvat otrockým. Režimu, kterému vládne jen úzká skupinka lidí, kteří ovládají velkou část médií i globálního hospodářství. Jen čas, aby tito ilumináti odhalili lidstvu své plány i technologie, které ukrývají, aby je využili jen ke svému prospěchu a obrátili proti celému lidstvu. Budou se své slábnoucí moci držet křečovitě zuby nehty a udělají všechno proto, aby pod svoji kontrolu dostali maximální počet lidí. Jejich doba sice končí, ale mnoho lidí zůstane jejich otroky. Na jejich straně jsou stále mocné a utajované technologie, o kterých nemá zbytek lidstva ani tušení. Proti nim je však čas a vývoj, který se nedá zastavit, ani pozdržet.
To k čemu se blížíme nyní je jen další revoluce – tentokrát revoluce globální. Kapitalistický systém je odsouzen k zániku a rozpadu podobně, jako kdysi komunistický blok. Jen nevíme, jakou cenu bude tato transformace stát a za jak dramatických okolností proběhne. Nelze pochybovat o tom, že největší hráči světa, kteří řídí jeho globální ekonomiku a média, se tak lehce vzdají svých pozic. Právě naopak. V jejich zájmu je zachování současné podoby světa a rozdělení moci, ze které mají zisk. O tuto moc a tento zisk budou bojovat až do konce. Nyní tedy stojíme jen před oním spouštěcím mechanismem, který by spustil lavinu hroucení současného kapitalistického systému.
Porodní bolesti Nového Věku
Všechny války, katastrofy, pohromy, nemoci, vše je pouze předehrou pro uchopení moci, nejen jako následek, ale i jako strategie. Ukazují jen na to, že moc negativních sil slábne a ony si jí chtějí udržet za každou cenu, vývoj však nelze zastavit a současnou podobu světa a rozdělení moci nelze udržet. Všechny tyto věci jsou součástí závěrečné epochy starého věku lidstva této civilizace. Ústředním bodem poselství o příchodu Nového věku však nejsou. Stejně tak ani proroctví o konci světa nemají žádný cíl šířit strach a paniku. Jejich cílem je pouze varovat a připravit lidstvo na tyto události, před kterými stojíme.
V celém vývoji naší civilizace se střídala období více demokratická s těmi méně demokratickými. Nyní, v pauze mezi revolucemi, kdy jsme si mohli oddechnout po pádu komunismu, nás čeká možná závěrečná fáze – období méně demokratické, ve které bude demokracie pevně sešněrována a hlídána elektronikou, kamerami, čipy a satelity. Pak začne ovšem skutečná svoboda a dlouho očekávaný Nový, zlatý věk lidstva, protože i Nový světový řád (a i veškerá genocida, pokud k ní dojde) je předurčen ke krachu.
V současnosti je naše civilizace již za svým zenitem v jakémsi nastaveném čase jejího trvání v současné podobě – jak píše Steve M. Greer ve své knize Utajená Pravda. V podobě, která už tu dávno neměla za normálních okolností být. Jinými slovy, že tato civilizace dosáhla svého vrcholu (pokud se týká rovnováhy mezi duchovním a technickým vývojem) někdy na prahu průmyslové evoluce, zániku feudalismu a vzniku kapitalismu. Zatímco do té doby ještě technický vývoj nedosahoval úrovně duchovního, po tomto zenitu jej technický vývoj předběhl a došlo k nastartování relativního duchovního úpadku – od té doby duchovní vývoj společnosti více-méně stagnuje a nijak výrazně se nemění. Rozdíl je právě jen v onom stupni technického vývoje, který je člověk schopen mít pod kontrolou, aniž by mohl být globálně zneužit, aniž byl mohl způsobovat duchovní devastaci a následně rozpad společnosti. Zdá se, že dnes opravdu žijeme v nastaveném čase – na dluh. Nyní je nejvyšší čas dluh splatit, udělat tlustou čáru za minulostí a stát se opravdovými lidmi vědomými si svého lidství, kosmického původu a úkolu. Začlenit se znovu do celku…
Duchovní probuzení
I když je to možná paradox, že přes další hluboký pokles morálky a růstu společenské krize současně bude stále více lidí, kteří budou vysoko převyšovat průměr a budou si uvědomovat to, kým jsou a proč na Zemi jsou. Všichni ti budou zvyšovat duchovní vědomí celé civilizace a umožní tak příchod té nové. Ať to bude stát jakoukoliv cenu. Ať už jsme dosáhli dna nebo ještě padáme. Tam kde dochází k úpadku, tam sílí i volání po změně a volání o pomoc. Vlastně bychom mohli říci, že všechno špatné je k něčemu dobré a podobně, že každý úpadek je jen začátkem novějšího a lepšího. Stejně jako i Jidáš posloužil Bohu a jeho plánu, stejně tak Bohu slouží i ďábel. Neexistuje žádná protihodnota zla a negace. Vše negativní je pouze nedostatkem pozitivního – nikoliv jeho opakem. Život je nekonečný a má i nekonečnou a neomezenou moc regenerovat sám sebe. Nelze ho nijak zastavit, ani zničit. Je schopen odstranit vše, co mu stojí v cestě.
Jinými slovy – negace je vlastně motorem evoluce, tím co jí motivuje ke zlepšování. Neexistují žádné konce na věky ani destrukce. I destrukce je jen demolice nebo rozpad něčeho, co dosloužilo nebo bylo neživotaschopné. Nic takového jako zánik něčeho ve skutečnosti neexistuje – slovo zánik nebo smrt musíme nahradit slovem proměna nebo transformace. Takový je život. Všechno má konstruktivní jádro a lze využít k dobru, lze se z toho poučit. A pokud se nepoučíme, přijde další lekce a nová a nová výzva. Dokud se vývoj nepohne dopředu. Vývoj je zákon, bez kterého by neexistoval život, něco co nelze zastavit, pouze dočasně zpomalit, aby pak nabral ještě větší rychlost… Není to zákon silnějšího nebo schopnějšího, jak chápou evoluci ti, kteří neuznávají duchovní hodnoty, ale jen ty mocenské a materialistické. Je to evoluce vědomí.
Pohádka o moci zla
Lidé, kteří vzývají Satana, ilumináti, kteří věří reptiliánům jejich sliby o moci a zisku, kapitalisté, kteří věří, že mohou žít beztrestně na úkor jiných nebo že mohou vykořisťovat Zemi a ovládat jiné, ti všichni žijí v hlubokém omylu. Věří v moc a sílu zla, která je jen přeludem. Věří, že stojí na straně silnějšího, ba dokonce že se mohou stát bohy nebo dokonce Boha dobýt. Jenže zlo existuje jen proto, aby sloužilo k vývoji dobra – jen proto ho Stvořitel nechává při životě a působit. Jakmile ale svůj úkol splní, zlikviduje samo sebe, protože se nebude moci nadále udržet. Zlo je totiž svojí podstatou tak zkažené a zlé, že je neschopné delší existence, jak samo sebe spotřebovává a užírá.
Současnost a Nový věk
Žijeme v realitě, která je jen jednou s mnoha světů, které nejsou skutečné – je to jen hra. Fikce. Zhmotnělá myšlenka ovládaná nepřáteli Boha. V realitě, která brzy zanikne a s ní všechno, co nebude schopné přejít do vyšší reality. Jediná skutečná realita není zde, ale v nás, ba dokonce zcela mimo čas a prostor. Svět, kde neplatí žádné fyzikální veličiny nebo zákony.
Všechny civilizace zažívaly svůj počátek, rozkvět, až nakonec morálně zdegenerovaly a v důsledku toho se rozpadly. Totéž čeká i naši západní, technicky vyspělou civilizaci. Tentokrát to bude ale rozpad poslední, vzhledem k tomu, jak velká je naše civilizace a jak hustě je naše planeta obydlená. I naše civilizace tiše degeneruje a rozpadá se. I když navenek je stále technicky dokonalejší a zdánlivě vyspělejší. To je ale jen vnější obraz. Nový svět bude postaven na zcela nových základech. Ryze nemateriálních, na systému, který není založen na hospodářském růstu, na generování zisků a koncentraci moci. Změna systému je nevyhnutelná a těžko si můžeme představit, že bude klidná, postupná a přirozená. Těm, kteří současný systém udržují v běhu a profitují z něj, se ho nikdy dobrovolně nevzdají.
Poselství andělů i mimozemských lidí nám říkají, že milujeme-li druhého, milujeme sami sebe a jestli milujeme opravdu sami sebe, pak tím milujeme i druhého. Tak jednoduchý a banální je princip lásky. Naopak všechny satanské nauky staví na jiných věcech a snaží se lidi zmanipulovat a svést – odvést o principu Stvořitelovy lásky ve jménu nějakého falešného pokroku. Nyní je čas, aby lidstvo k tomuto poznání dospělo také, neboť je to základ jakéhokoli dalšího vývoje, jak duchovního, tak ekonomického. Současná civilizace již dosáhla svého vrcholu a nemá se kam dále vyvíjet.
Falešná realita – pavučina mistra klamu
Na světě je mnoho zla. Spoustu lidí říká, že mnoho lidí je zlých. To ale není pravda. Nikdo není zlý. A ti, kteří jsou zlí, jsou jen podvedení nebo posedlí. Kým? Satanem. To je původce všeho zla. Není to lidská bytost. Než odsoudíte nějakého člověka, je třeba si uvědomit, že on sám je obětí. Ve skutečnosti je to Boží dítě s krásnou duší, které je ale polapená o ovládaná ďáblem. Ani ilumináti nejsou zlí. I oni jsou jen podvedení lidé. Lidé, kteří uvěřili v moc a ráj, který jim dá antikrist. Netuší, že je to lež. On sleduje jen své vlastní zájmy. A tím je zotročení lidstva a kolonizace Země…
Tento svět dnes stojí před posledními událostmi, tak jak stojí v prorocké knize Zjevení sv. Jana, které je již tak málo věnována pozornost. Lidé zapomněli, že existuje Satan, peklo, hřích… Nevidí znamení doby. Neberou je už vážně. Dokonce i církev se nachází dnes v temnotách. Jako lidé za časů Noe, kdy se bavili, dokud náhle nepřišla potopa a nezahubila všechny. Naše civilizace stojí před velmi temnou budoucností, na jejímž konci je ale světlo – nový svět. Musí být očištěna od zla. Je to nutná podmínka k tomu, aby transformace do nového věku byla úspěšná a Kristus se mohl znovu ujmout vlády, jak bylo prorokováno.
Konec světa ale není konec lidstva. Je to konec civilizace, kterou ovládá Satan. Konec moci zla. Konec všech, kteří těmto temným silám slouží a přisluhují. Proroctví se netýká konce světa, ale konce zla. Ale tento konec bohužel vzhledem k duchovnímu stavu lidstva předpokládá prozatím velmi dramatický a katastrofický průběh. Ještě stále je však možné jej zkrátit a zmírnit.
Mayský kalendář – kruh se uzavírá
Mnoho velkých věštců, proroků a dokonce i Mayů se svým kalendářem prorokovalo na den 21. 12. 2012 konec této epochy lidstva. Je to ale pouze kalendář, který popisuje pravidelné evoluční cykly vývoje vědomí lidstva. Mnoho lidí nerozumí tomu, proč má kalendář Mayů konec. Proč by mít ale neměl, každý má konec. To ale neznamená, že jeho koncem končí vše. Pouze označuje konec a začátek nové epochy – stejně jako každý jakýkoli jiný kalendář. Rok 2012 neznamená nic jiného, než to, že končí starý kalendář vývojové epochy lidstva, protože ta další bude pokračovat na zcela nových základech.
Nadcházející transformace života na vyšší úroveň má svůj původ ve vesmírných zákonitostech duchovního vývoje, který souvisí s ukončením jednoho kalendáře a přechod do nového cyklu. Tyto vývojové cykly si ale člověk nemůže přizpůsobit svým potřebám, jsou to dané vesmírné (respektive Boží) zákony, cykly, které se pravidelně opakují. Nyní končí nejenom jeden cyklus, ale vzájemně se jejich konec překrývá, což znamená, že tato změna bude opravdu mimořádná a jen na lidech je, jak se dokážou přizpůsobit novým podmínkám a jaký bude jejich průchod z jednoho cyklu do druhého. To, že se radikálně změní struktura hmoty, která bude jemnější a že ne každý bude schopen s novými frekvencemi rezonovat, je jasné. V současnosti lidstvo již dosáhlo nejvyššího možného vývojového stupně a bez tohoto poznání nebude moci vstoupit do dalšího vývojového cyklu.
Vědci, kteří nepočítají s paralelními vesmíry a životními úrovněmi v praxi, netuší, co je to transformace, převibrování a přechod z jedné úrovně vědomí do druhého. Poukazují na to, že ani Mayové, kteří prý dokázali předpovědět „konec světa“ nedokázali předpovědět ani svůj konec. To, že končí existence civilizace na fyzické úrovni ale neznamená, že nepokračuje na jiné, neviditelné, vyšší. Není to tedy konec, ale pouze přechod – totéž co nás nyní čeká znovu.
Láska a Pravda vítězí – není to iluze
Kristovo vítězství znamená, že budoucnost lidstva je již daná – bez ohledu na to, před jakými událostmi stojí – Nová Země bude existovat, ba dokonce již existuje, není to něco, co by mělo teprve přijít. Jakkoli může být naše budoucnost temná, není to rozhodně důvod k pesimismu nebo nějaké depresi. Ostatně o tom je víra. Není to tedy boj, který se odehrává a ani tak bychom ho neměli prožívat. Je to boj, který se již odehrál a to co se má stát je jen to, co je třeba, aby se naplnil Boží plán. Tedy jakýsi dozvuk naší temné minulosti, který se ještě musí projevit. Snaha hlavního konspirátora a oněch zpátečnických sil, jejichž osud byl zpečetěn, i když se ještě nechce vzdát svých pozic a i když bude poražen (o on to pravděpodobně sám dobře ví), chce ještě na poslední chvíli pod svoji vládu strhnout co nejvíce lidí, kteří by se stali jeho otroky.
Pokud jde o negativní mimozemšťany, satanovy otroky, je třeba vědět, že z jejich strany žádné přímé nebezpečí nehrozí, neboť celá naše planeta je díky mimořádné Boží milosti pod ochranou andělů. Nemohou ji v žádném případě napadnout ani na lidstvo jinak zaútočit, jak nám ukazují některé filmy, které tak mohou vyvolávat jen zbytečný a nesmyslný strach (což je možná i účelem)… Temné síly mohou ovšem působit na dálku a nepřímo, mohou se pomalu a nenápadně infiltrovat a přebírat svoji moc. To je jim dovoleno pouze do té míry, do jaké jim to sami lidé umožní.
K závěrečné bitvě mezi silami světla a temnot – Armagedonu také dojde, ale jen symbolicky, neboť síly Světla jsou již předem vítězem a nepůjde tedy o skutečný boj. Půjde pouze o okamžik, kdy bude silám temnot umožněn plný vstup na naši planetu a tak se naplní proroctví. Většina z těch, kteří mají být zachráněni, budou v této době již v bezpečí a mimo dosah moci temnot.
Dnešní svět je ve vleku ideologů a technologů, kteří vymýšlejí nové ideologie a věci, aniž by se museli zabývat otázkami svědomí nebo morálky. Stojíme však na prahu revoluce vědomí lidstva, kdy všechny tyto klamné představy padnou. Třeba i za cenu katastrofy. To záleží na lidech.
Až se pravda vyjde najevo
Starý svět odchází, ale nový tu ještě není. Až přijde a pravda vyjde najevo, budou lidé staré doby odděleni od lidí nové doby a každý bude pokračovat už v jiném světě – jiné realitě. Podle toho, na co je kdo připraven. Mnoho lidí se nebude chtít vzdát své moci ani toho, co jim přinášelo uspokojení, takže nebudou připraveni. Budou si chtít zachovat starý svět za každou cenu, zatímco jiní budou radostně vítat nový. Někdy ti, do kterých bychom to vůbec neřekli, zůstanou ve starém světě, a naopak. Až se pravda ukáže a světlo osvítí Zemi, bude skutečná podoba mnoha lidí vypadat úplně jinak, než jaké zdání tito lidé budili. Dokonce i někteří kriminálníci, somráci, děvky a prostitutky nakonec překvapivě vstoupí do nového světa a mnozí vážení, inteligentní, vzdělaní, úspěšní, uhlazení a přátelští lidé raději zůstanou ve starém světě. Mnoho z nich si ani neuvědomí, co si vybrali a jakou cestou se vydávají. Až později jim dojde, co si vybrali. A pro mnohé bude už pozdě.
Bůh neočekává od člověka dokonalost, ale čeká na jeho rozhodnutí. Když se rozhodne dobře, sám tohoto člověka udělá dokonalým. Když naopak uvěří, že Boha nepotřebuje a že si umí vytvořit lepší svět, dostane možnost v něm pokračovat.
Nikdo se ale nebude moci rozhodnout pro nový i starý svět současně, protože mnoho lidí bude nerozhodných a rozdvojených. Budou sice vítat nový svět, ale zároveň se nebudou ochotni vzdát se toho starého. I ti budou tedy pokračovat v tom starém a nabídky nevyužijí. Mnoho lidí se bude ohlížet zpět a tesknit po tom, co ztrácí, takže rozhodnutí budou odkládat až na poslední chvíli. A riskovat, že ten pravý okamžik propásnou. Kdy se ukáže pravda a nový svět nevíme, ani to, kde v té době budeme. Ten den může přijít náhle, jako zloděj v noci, aniž by ho někdo očekával, ale může přijít i za mnoho let. Světlo na konci tunelu se objeví vždy, když opouštíme svět a to stejné světlo ozáří i celou Zemi. Je to Světlo světa. To, která temnota nikdy nemůže pohltit. Až ozáří Zemi a přijde nový svět, padne i hranice, která dnes ještě dělí svět živých a mrtvých…