Krize kapitalismu

Mlha zahaluje svět

Jak vznikal náš matrix ve kterém žijeme? Dává nám svobodu, nebo nám spíše nasazuje pouta a nutí žít ve lži? Na tyto otázky hledalo lidstvo odpověď od doby pádu prvních lidí, kteří odešli (nikdo je nevyhnal) z ráje, když neuvěřili skutečné realitě a toužili vytvořit lepší - tu svoji, do které se potom zapletli. Dnes už lidé dávno zapomněli, co je pravda a co je skutečná realita. Nevědí kdo jsou, odkud jdou a kam. Nevědí proč jsou, proč je svět, ani z čeho vznikl vesmír. Už od pradávna byli cílem manipulátorů a nejrůznějších, dobře myšlených, absurdních i přímo zlých manipulací. Ani současnost v tomto není výjimkou - lidé stále hledají skutečnou realitu a způsob, jak se vymanit z okovů falešného matrixu, jak se vykoupit ze svého otroctví.

Dnes už nám dávno nevládne církev, ani náboženství, jejich úlohu však převzala média. Tak jsme svědky neustále mediální války na všech frontách, které někdy probíhá jen jako nevinná výměna názorů a cílem přesvědčit jiné, jindy jako agresivní, ale sofistikovaná propaganda. Netýká se jen našich soupeřů, ale i nás samých. Máme s nimi bojovat, vymezovat se vůči nim a celému světu? Máme bojovat s falešným matrixem? Nebo se raději uzavřít do svého soukromého života, do své názorové a sociální bubliny a starat se jen a pouze o sebe - či pouze plnit očekávání jiných? Asi žádný extrém není dobrý, stále musíte dělat kompromisy, nikdy nejste imunní vůči tomu, co se děje a kdy musíte zajmout postoj, i když se vám třeba ani nechce - zvláště pokud za to něco hrozí. Ale i když to uděláte třeba jen sami pro sebe...

Na druhou stranu většina z nás nemá tak velký hlas, aby mohla cokoli změnit, pokud se ale spojíme, mámě větší šanci. Nemám rád fanatismus, populismus ani lacinou agresivní politiku založenou jen na emocích, laciné konspirační teorie, které třeba někdo vypustí jen proto, aby se zviditelnil, protože to právě letí a lidi to zajímá... Nemám ale ani rád přílišný ignorantský pragmatismus ani přílišné spoléhání se pouze na racionalitu a rozum. Snažím se vždy najít zlatou střední cestu, dívat se pod povrch a přitom nedělat kompromisy tam, kde to není nezbytně nutné. Nesnažím se dělat nikdy nic za každou cenu. Mým mottem je, že není všechno nikdy takové, jak to právě vypadá. Lepší je rozvaha, trpělivost, protože za pár minut může věc vypadat jinak a za týden zase jinak - emoce bývají často špatný rádce.

Na svých stránkách hledám pravdu o nás. Ale co je pravda? Pravd je mnoho. Věřím, že jediná pravda je Bůh, ke kterému se vše vztahuje. Vše ostatní jsou více méně jeho odlesky, tu více, tu méně dokonalé, střípky této pravdy. Nebo chcete-li různé pohledy na ní. Jsem přesvědčen o tom, že neexistuje žádná všeobjímající objektivní realita, právě kromě Boha, kterého ovšem pochopit nelze a tak vše,  co se vztahuje k této jediné pravdě je více méně subjektivní realita. A tak bude bude, dokud nesplyneme zcela se Stvořitelem v jedno.

Realita je pouze náš subjektivní výtvor - výtvor naší mysli. Jak na individuální, tak na kolektivní úrovni. Stejně jako matrix, který jsme si vytvořili. Každý z nás může mít pravdu, podle úhlu našeho pohledu, avšak nikdo z nás jí není a nikdy nebude schopen popsat a obsáhnout celou. Skutečná změna přichází zevnitř, změnou vědomí a je to dlouhodobý proces, třebaže procitnutí na začátku může být náhlé. Chtít bojovat násilím, to je jako bojovat s větrnými mlýny. Každý z nás ve skutečnosti žije ve své vlastní realitě, každý z nás je střípkem, obrazem a odrazem kolektivní reality a současně tím, kdo ji spoluvytváří. Tak, jako všichni žijeme v jiném paralelním světě, jiné bublině a hledáme k sobě cesty, tak i celá naše kultura a civilizace žije v určitém paralelním světě, který může být zcela jiný, než u civilizace, o které třeba dodnes nic nevíme nebo dokonce ani to, že existuje. Kromě lásky neexistuje žádná objektivní realita. Snad kromě Boha, ovšem to je něco tak abstraktního a nad možnosti našeho chápání, že jakákoli snaha Boha vměstnat do nějaké definice je marná. I když by se to jistě mnohým líbilo a kolik lidí se o to už snažilo. Vymezit Bohu jeho místo tak, aby zůstal tam kde je a nerušil to, co člověk dělá. Nekecal mu do toho. To však není nic jiného, než mu přisuzovat lidské vlastnosti. Samozřejmě, v Bible takové příměry najdeme, ale jen proto, abychom ho vůbec nějak mohli uchopit a chápat. Ve skutečnosti je to však velmi povrchní a tak pravdu najdeme jen mezi řádky. Ostatně o to jsou i tato slova i evangelia, které mluví o tom, že pravdu nelze pochopit pouze rozumem:

"Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím."

Ze všech stran můžeme slyšet co je pravda, co je správné, jak bychom měli žít a dokonce i, co bychom si měli myslet. Je jen na nás, jak se tím vším necháme ovlivňovat, či do jaké míry chceme být ve vleku matrixu, který si vytvořila naše civilizace. Samozřejmě, je nemožné odpojit se zcela od něho odpojit. Nikdo z nás se asi nemůže odstěhovat na pustý ostrov a být zcela nezávislý. Vždy vstupujeme a musíme vstupovat do vztahů, i když se nám to ne vždy líbí, protože si to okolnosti vyžadují. Nikdo z nás se nemůže vymanit ani ze své karmy, protože tu máme o značné míry společnou. Nikdo se nemůže vysvobodit tak, že by byl zcela svobodný, protože to není v moci člověka. Přesto se realita stále mění a náš matrix se pomalu bortí tím, jak se transformuje celý náš svět.

Transformace (změna matrixu) probíhá částečně sama na základě změny našeho vědomí, které vytváří a mění realitu. Transformace není nic jiného, než proměna naší reality. Ta se neustále mění s tím, jak se zrychluje čas. Vše se zrychluje, doba i její proměna. Nikdo ale nemůže sama sebe transformovat, může udělat ale to, že se jí nebude bránit. Jak si jí nebránit, jak se jí co nejvíce otevřít a jak jí neklást překážky? Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Neexistuje žádná zázračná, rychlá změna vědomí ani žádná zázračná, bezpracná cesta změny vědomí. Vše je postupná změna a vývoj. Důležité je chtít. To je vlastně vše co potřebujeme.

Pokud chceme poznat, kdo je Stvořitel, jaký je jeho plán s námi, proč jsme a proč on chce, abychom byli, a kdo on vlastně je, máme vlastně vše, co potřebujeme. Vše ostatní pak přichází od něho, on nám dává školení a lekce tím, že nás seznamuje s lidmi, které máme poznat, a přivádí nás do situací, které potřebujeme zvládnout a ze kterých se máme poučit. Tímto nás připravuje na transformaci, abychom ji mohli a byli schopni projít. Pokud máme to chtění, touhu, vůli a především víru, nic jiného nepotřebujeme. Jen vytrvalost. Dokonalost není náš cíl, dokonalost a transformace - to je neustálý a nekonečný tvůrčí proces. Naše cesta za cílem je nekonečná, protože nikdo nemůže dosáhnout dokonalosti sám. Ostatně i o tom najdeme v evangeliu slova:

„Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

To znamená, že dokud člověk zcela nepodřídí svojí vůli Bohu, nemůže být dokonalý. Dokonalost znamená vzdát se sama sebe a najít vlastní božskou identitu. Problémem ovšem je, že odlišit, co je naše přání a co vůle Boha, není vůbec lehké a je to o to těžší, čím větší a konkrétnější představu si o Bohu děláme, protože to je právě to, co nás omezuje. Jinými slovy je tímto omezením naše vlastní nedůvěra, přičemž jinak než skrze důvěru dospět k dokonalosti nelze. Samo sebezapření je dobrý cvik vůle, ale samo o sobě k osvícení nevede.

Negativní realita a všechno zlo, katastrofy, nenávist, pohromy - to je důsledkem toho, že lidé se transformaci brání a kladou ji překážky. Ty se pak hromadí tak dlouho, dokud nedojde k nějakému neštěstí, o kterém si pak lidé myslí, že je náhoda nebo boží trest. Není to ani jedno, ani druhé. Je to jen přirozený výsledek jejich zatvrzelosti, pýše a ignoranci. Myslím si, že pokud se chceme transformovat, změnit sebe i svět, je nejdůležitější v nás samých odstranit všechny překážky, které tomu brání. Překážky kolem sebe, až potom. Naše realita je obrazem nás samých a našeho myšlení.

Změna matrixu není možná náhle - musel by to být jedině nadpřirozený zásah či milost. Podle proroctví k tomu sice skutečně má dojít, ale již nyní se na to můžeme připravit a snažit se matrix měnit. Třeba i jen zábavnou formou. Ne tím, že si budeme dávat závazky nebo říkat jiným, co mají dělat. Jsou dva největší omyly a těmi jsou: fanatismus nebo naopak přílišné spoléhání se na rozum. Skutečná změna je dar. A není to ani emoční, ani rozumová věc. Je to věc čistě duchovní.

Nová socialistická liberální ideologie - jakýsi kříženec neoliberalismu, neomarxismu a humanismu - jejíž kouzlu podlehlo díky mediální "propagandě" tolik lidí (věřících i nevěřících), již ale dávno zapustila kořeny a rozhodně mrtvá není - byla možná jen dočasně poněkud jakoby oslabena (i když i to může být pouhé zdání a opak pravdou). Mnoho lidí v ní vidí "moderní svět" - je to prý pokrok, moderní svět, který umí využít jen schopní, zatímco ti neschopní se modernímu světu neumí přizpůsobit nebo trpí různými fóbiemi a proto jsou frustrovaní. Neuvědomují si ale, že to není otázka schopných a neschopných, ani nějaké fóbie, ale systému a ideologie, která je chybná. V čem je ale zrádná?

To, že jen vytváří zdání velkého pokroku, imituje a napodobuje skutečný nový věk, nový svět, která má přijít, až tento svět skončí. Ale není to nic, co by nás mělo překvapovat. Imitací a pozlátek, které se budou tvářit jako zlato, bude stále více. Je to jen produkt rychle měnící se doby, její obraz. Antikrist se vynasnaží, aby moderní svět působil dojmem toho, že skutečně již začal nový věk a on, že je oním spasitelem. Jeho největší ambicí (a cíl globalizace) je spojení laického, sekulárního a náboženského světa v nový globální proud pod jeho vedením, tedy jakýsi základní kámen pro jeho budoucí "nový světový řád", který ovšem nebude začátkem nového věku, jak bude prezentován, nýbrž právě naopak jeho neslavným koncem.

Je jasné, že moderní svět nemůže sloužit pouze elitám, bankéřům, finančníkům, celebritám, managerům, doktorům, magnátům, politikům, soudcům, těm, kdo ráno snídají v Paříži, v poledne obědvají v New Yorku a večeří v Sydney. Globalizace nemůže sloužit jen elitě, ale i střední třídě, ba dokonce i té nižší. A nemůže sloužit ani nejrůznějším menšinám, ale také - a především - většině. A zrovna tak nemůže sloužit jen velkým nadnárodním koncernům, ale i místním výrobcům tak, aby jim mohli konkurovat. Není možné, ale tolik lidí žilo na hranici životního minima, sbíralo víčka pro postižené a dávalo do kasiček na potřebné,  zatímco jiní si své miliardy ukrývaly v daňových rájích. Aby se na jedné straně točily miliardy a na druhé lidé neměli ani z čeho zaplatit nájem. Není možné, aby globalizace likvidovala střední třídu, zvyšovala zisky bohatých a snižovala je u těch chudých, aby osm nejbohatších lidí vlastnilo více majetku, než zbývající celá polovina lidstva planety. Globalizace sice podporuje obchod a úspěšné, je velmi výhodná pro bohaté, ale zároveň způsobuje politickou nestabilitu, krizi demokracie, rozdělení společnosti,  úpadek hodnot a nakonec do jisté míry i migrační krizi.

Místo toho, aby se elity globalizaci snažily regulovat, usměrňovat a maximálně zpomalit, aby byl čas vytvořit nový funkční světový systém pro všechny, tak naopak globalizaci všemi silami podporují a urychlují, čímž přispívají k tomu, že likvidují demokracii, na kterou se paradoxně odvolávají. Proč? Protože globální svět bez demokracie neznamená nic jiného, než globální totalitu. A na globální demokracii již není čas se připravit, neboť demokracii založenou na tradičním rozdělení světa nelze jen tak přetvořit v globální systém. Tady mají mnohem větší příležitost ty spodní a temné proudy společnosti, aby znovu uchopili moc. A bude-li demokracie dostatečně oslabena, tak klidně i moc globální, pro kterou jsou jakékoliv hranice jen zbytečnou překážkou.

Rozdělená společnost

Nejsou to populisté, kdo rozdělují společnost - ti jsou jen reakcí na tuto chybu a nastavují nám zrcadlo, do kterého se elity odmítají dívat, zatímco oni jsou zahleděni do politické korektnosti, které říkají "obecně přijatá pravidla chování" a každý, kdo je poruší, má být podle nich trestán, neboť porušuje pravidla ideální, moderní, inkluzivní společnosti a tím se vyčleňuje od globálního světa, jehož pravidla byla stanovena intelektuálními, ale přezíravými elitami. Nikoli populismus, ale právě toto většinou vyvolává napětí ve společnosti a její dělení na dva tábory.

Nálepky jako populista, extrémista, radikál, homofob mají označit ten tábor lidu, kteří odporují hlavnímu názorovému proudu politické reprezentace a veřejnoprávních médií. Tak každý, kdo je úplně opačného názoru, že je tento "obecně přijatý veřejněprospěšný názor", je radikál a extrémista, protože ruší klidnou práci těch, kdo vytváří oficiální veřejnoprávní proud. Ostatně to není vůbec nic nového, bylo to v každé době. Nakonec i takoví lidé jako Kristus či Jan Hus rušili klidnou práci těch, kdo byli u koryt. Pobuřovali lid, byli populisté. Měli radikální názory - byli extrémisté. Říkali to, co ti, kteří chtěli klid na práci, nechtěli slyšet. Byli vysmíváni jako blázni, kacíři, nerozumní lidé...

Historie se takto už nesčetněkrát zopakovala a opakuje se stále. Na jedné straně představitelé elit, vládní moci a ti kteří chtějí udržovat systém zavedeného pořádku a klid na práci. Na straně druhé nespokojení lidé, populisté, extrémisté a radikálové, kteří jim do toho kecají a rozdělují společnost. Naposledy to vybuchlo v roce 1989 a ani dnes po téměř 30 letech není situace klidná, naopak. Rozdělení společnosti se opět prohlubuje. Tak to bylo v každé krizové, vypjaté době, dokud se systém nerozpadl a vzduch se na čas nevyčistil, aby se to za nějaký čas opakovalo znovu. Paradoxem vývoje společnosti je, že ti, kteří kdysi bojovali proti elitám, jsou později sami elitami, proti kterým bojují noví revolucionáři a noví radikálové.

Žijeme nejen v časech krize identity, ale i krize hodnot a ideálů a tím potažmo i krize demokracie, o které se mnozí domnívají, že jedině ta liberální je ta správná. Jenže co je vlastně tak vychvalovaná liberální demokracie a jak se liší od té tradiční? Podle mého názoru tím, že ta liberální je zatížená sociálně inženýrskou ideologií a ideologií politické korektnosti - je to tedy již jen odvar skutečné demokracie ve které žádná ideologie neurčuje, co je správné. Jinými slovy je to demokracie elit a těch, kteří v globalizaci spatřují především výhody nebo si dokonce ani žádné ohrožení demokracie nepřipouštějí a neuvědomují.

Zatímco v dřívějších dobách, ať už to bylo osvícenství, baroko, romantismus, první republika či komunismus, vždy existoval nějaký ideál, vize, jednotící prvek společnosti, něco, k čemu se upínala, k čemu směřovala, tak dnes nic takového neexistuje a proto se společnost fragmentuje - od rodin až po nejvyšší patra politiky. Nejenže chybí duchovní spojovatel, ale často i ideový. Lidé neví, kudy kam, nemají jasno kdo jsou a kam směřovat. Nebo jasno mají, ale každý si to představuje úplně jinak. Co má smysl? Kdo jsme my? A co je vůbec státnost a co naše identita ve světě, který ohrožuje chaos v důsledku globalizace? Kam má naše země a náš svět vůbec směřovat. Jaké je naše místo ve světě, který se tak rychle změnil a mění? Jsou hodnoty, kterým jsme věřili ještě vůbec platné? A mají být vůbec ještě platné? A má smysl se tímhle vším ještě vlastně zabývat a nestačí je konzumovat?

Vždy mě nejvíce fascinují ti, kteří bojují za demokracii, pravdu a toleranci s transparenty nálepkující a odsuzující všechny, kdo mají o demokracii, pravdě a toleranci jinou představu. Lze vůbec ve jménu demokracie svrhnout prezidenta nebo vládu, které byla předtím demokraticky zvolena? V demokracii je normální, když má každý jiný názor. Pokud ale likvidujeme samotné pilíře demokracie ve jménu jiné, nové demokracie, pak se nabízí otázka, kde je vlastně hranice mezi pučem a revolucí a nakolik je nová vláda legitimní. Nelze stávající demokraticky systém - i pokud je chátrající nebo zkorumpovaný - jen tak jednoduše nahradit násilím jiným a zajistit plnou legitimitu nové vlády, jestliže část obyvatel se postaví proti tomu. Každá revoluce se snadno může změnit v občanskou válku nebo trvalou krizi a vyústit ve vojenský režim.

Svět se probouzí a jde jen o to, jak bolestivé bude jeho probuzení a jak bolestivý bude přechod do nové reality, do Nového věku - nejhorší scénář by byla samozřejmě jaderná válka, pokud by se jí elitám v zákulisí podařilo rozpoutat, respektive nějaká přírodní pohroma. Už dnes se totiž rodí Nová Země... Bez ohledu na to, jak temná budoucnost před námi ještě je nebo může být. Probouzení se stále většího počtu lidí z letargie dává naději, že ten přechod do Nového věku nakonec nebude tak otřesný, jak by mohl být, respektive že se tyto události odehrají až v době našich potomků a nás se vlastně ještě bezprostředně netýkají.

Je jasné, že jaderná válka by změnu matrixu výrazně urychlila, ovšem za velmi velkou cenu. Stále více lidí má oprávněný pocit, že svět je nebezpečný, takže každý zbrojí stále víc. Jenže, čím více je na světě zbraní, je tím více v bezpečí? USA mají strach z Ruska a Číny, Evropa z Ruska, Rusko z USA, Čína z Japonska a Japonsko z Číny, Severní Korea pak téměř z každého. Nová kola ve zbrojení se roztočila na plné obrátky... Kdo by to v době, kdy se zhroutil komunismus a svět se šťastně sjednotil, čekal? Jako by se kolo vývoje znovu otáčelo zpět.

Žijeme v době významných změn, jejichž dopad si dnes možná ani nejsme schopni uvědomit, přestože stále více lidí tuší, že se hraje o hodně a že začíná jakási nová éra lidstva. Staré pořádky a falešný matrix se ještě nějakou dobu budou udržovat, až nakonec i ony padnou. I Evropská unie, ke které se upínáme jako ke svému spasiteli, bude nakonec minulostí. Byť třeba i za cenu radikálních a prudkých změn a byť s sebou strhnou i mnoho těch, kdo jsou s nimi až příliš svázaní a nebudou je za žádnou cenu ochotni opustit... To ale neznamená, že situace již není vážná - naopak. Pro ty, kteří jsou bdělí nebude velký problém rozpoznat pravdu, ovšem všichni ostatní - a budou to masy lidí - budou mít velký problém, budou zmatení a nebudu vědět, čemu věřit.

Celý svět se zahaluje do stále hustší mlhy, která ale jednou ustoupí. To už ale bude jiný svět. Pro někoho vyjde slunce a nastane krásný, jasný den - probudí se ze špatného snu, na Nové Zemi, pro jiného vyjde rudý měsíc a nastane temná noc - upadne do děsivé noční můry zvané Nový světový řád.

Lži budou v masce pravdy a nepřátelé budou v masce přátel. Antikrist bude ten, kdo bude všem vydáván za vzor, masivně podporovaný médii a celebritami. A stejně tak i jeho ideologie a nové, sjednocené, globální, multikulturní náboženství.  To se bude chtít tvářit  jako velká pokroková kulturně-duchovní revoluce světa - i když je to podvod. Zajistí však, aby Země byla na okamžik předána vládci temnot a on měl možnost zmocnit se všech, kdo mu uvěří. Čím více lidí se však duchovně aktivuje, tím rychleji se zrodí Nová Země, která se oddělí od falešné reality, která se jako mrtvý paralelní svět rozpadne.

Dnešní svět se dávno nedělí na pravici a levici, ale na svět staré doby a svět nového věku. Rozeznat, co už patří starému světu a co novému, není lehké, protože to, co je staré se často tváří jako nové a to co je nové, bývá prezentováno jako něco, co patří do minulosti. Jak ve věcech světských a sekulárních, tak duchovních a náboženských. Mlha zahaluje celý svět, ale nemusí být zlověstná. Záleží jen na nás. Je jen předzvěstí velkých změn. Pro každého může mít jiný význam. Může to být mlha naděje a porážky zla, ale i mlha strachu a konce světa.

Konec světa to bude, ale ne zcela. Bude to konec světa tak, jak jsme ho znali. Je to doba hledání vlastní identity a odpovědi na nejzákladnější otázky o smyslu života a našich skutečných hodnotách. Nikoli těch, které se nabízí nebo vnucují. Tato mlha jako síto procedí vše, aby oddělila zrna od plevele a vytvořila dva paralelní světy. Tak bude Nová Země oddělena od té staré, která ještě nějakou dobu v současné dimenzi také potrvá, ale pak zanikne. Obě reality se již začínají oddělovat, v důsledku čehož bude rozdělení mezi lidmi stále větší a konflikty stále častější a hlubší, až nakonec to bude boj člověka proti člověku. Ostatně i o tom čteme v evangeliu - boj o novou podobu tohoto světa teprve začíná:

Bratr pak vydá bratra na smrt, i otec syna a děti povstanou proti rodičům a zabijí je.

Politici a oligarchové

Doporučuji knihu Naomi Kleinové - Šoková doktrína - Vzestup kalamitního kapitalismu, která před časem u nás vyšla a na kterou běžela na České televizi upoutávka. Tento název vlastně přesně vystihuje současný systém. Na úvodem se věnuji otázce principu kapitalismu, jeho hlavní myšlenky a filosofie, a tomu jak kapitalismus naboptnal do současných kalamitních rozměrů, kdy může zkrachovat a rozložit celý systém, na kterém funguje moderní civilizace.

Současný kapitalismus je totiž něco úplně jiného, než tržní systém v dobách začátků kapitalismu před 150-200 lety. Tento systém nabobtnal a rozrostl se do tak obludných rozměrů, že prorostl i do těch nejmenších zákoutí státních aparátů a vlády a nenápadně tak demokracii proměnil v médiokracii, zřízení, ve kterém už stát neřídí kapitalismus, jako kdysi, ale kapitalismus stát, zatímco vlády a politici jsou jen kašpárky na vodítku. Voličům předvádí jen divadlo, zatímco v zákulisí se ti hlavní hráči současné globální moci jen tiše usmívají. Úplatní politici jsou pak jen jejich masky, ale ti hlavní vůdcové nejsou vidět, nemají žádnou tvář, jsou anonymní. Politici potřebují peníze a přízeň oligarchů a oligarchové potřebují zase přízeň a zákony, které pro ně vytvoří politici. Zbytek - střední a nižší třída, jsou jen nevýznamnou masou lidí mezi tím, lidmi pro které se hraje to divadlo zvané "demokracie", ve kterém mají všichni stejná práva a jsou si rovni, nicméně někteří jsou si rovnější a ti řídí celou společnost, jak se jim líbí. Mohou dokonce řídit celé státy a potažmo i celý svět a globální ekonomiku. Na vrcholu světové moci tvoří ti nejvyšší oligarchové tzv. stínovou vládu světa.

Kapitalistický systém umožnil oligarchům nastřádat si takovou moc a bohatství, že si mohou koupit i demokratické volby a tak je zmanipulovat. Kapitalismus a tržní ekonomika, které jsou založeny na svobodě a demokracii tak překračují svůj vlastní stín a stávají se parodií a karikaturou. Není to žádná konspirační teorie, ale prostý důsledek korporátního kapitalismu.

Z demokracie tak zbyl jen boj o moc, o kontrolu financí, o to jak rozkrást peníze daňových poplatníků nebo parazitování na těch nejslabších a nejchudších, kteří se nemohou bránit. Dnešní krize demokracie nám ukazuje, že se vytratily ideály, koncept levice a pravice a že jde jen o boj o moc, nic víc. Je to demokracie, ve které nikdo nikoho neposlouchá, nikdo s nikým nediskutuje a každý má dojem, že si může dělat co chce, protože to je demokracie. Vláda nezastupuje občany a nevyjadřuje jejich vůli, není tu pro občany, ale naopak vládne jako oligarcha. Tj. občané jsou tu pro vládu a vládu nezajímá vůle lidu - sleduje jen svoje vlastní zájmy a zájmy svých vlastních přátel a známých, kteří se mají dobře a oni se samozřejmě snaží, aby se měli ještě lépe, přičemž občané jim slouží jako dojná kráva. Všechna snahy o vstřícnost se omezují jen na krátké předvolební období. Ale stále tomuto systému říkáme pyšně "demokracie".


„Když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje.“

Frédéric Bastiat


Co se s kapitalismem stalo? Myslím si, že nic překvapivého a jen to, co mohl každý již dávno předpokládat. Boj o moc zkrátka nezmizel, jen doba se změnila a velcí hráči, kteří si koupili vlády, změnili strategii, protože zjistili, že je daleko pohodlnější budovat svoje impérium skryti za zády politiků a vlád. Veškerá nespokojenost občanů padne na jejich odpovědnost. Sice právem, ale uznejme - také vlády a politici bojují o moc a své místo na slunci. Potřebují tyto chlebodárce, vždyť u moci se mohou udržet nikoliv s podpory voličů, ale z podpory jejich peněz.

Budoucnost kapitalismu

Koncem 80. let nám všem bylo jasné, že komunismus chátrá a rozpadá se. Dnes to samé vidíme na našem korporátním kapitamismu, ve kterém se demokracie a morálka ztrácí bůhvíkam a z dnešního režimu zbývá už jen jakýsi chátrající paskvil. Vždyť také kapitalismus je prorostlý korupcí, lží a manipulacemi skrz na skrz. Věříte, že je ještě demokratický? David Icke řekl, že toho, čeho jsme byli svědky u nás ve východní Evropě v době pádu komunistického režimu je, že jsme se zbavili viditelných nepřátel, abychom je vyměnili za ty neviditelné, které mají o to větší moc, že nejsou vidět. Podle mě je to velmi výstižně řečeno. Začátkem 90. let ještě nebylo nic pozorovat, ale jejich moc postupem času sílila. Tito tzv. ilumináti a celá jejich agenda pak svoji síť globálního turbokapitalismu ve sjednoceném světě rozprostřeli široko daleko.

Výsledky kapitalistického hospodaření

Kam díky globalizaci kapitalistické hospodaření, hromadění kapitálu a posilování moci dospělo dnes? Přibližně tři miliardy lidí na světě žijí s méně než 2,5 dolary na den, a více než miliarda lidí žije bez toho, aby měla denně aspoň jedno dostačující jídlo. 40% nejchudší populace světa se dělí o pouhých 5% globálních příjmů, zatímco 20% nejbohatších lidí se dělí o 75% celkových globálních příjmů. V důsledku chudoby umírá ve světě každý den více než dvacet tisíc nevinných a strádajících dětí. 80% finančních zdrojů ve Spojených státech je kontrolováno 10% populace této země, zatímco pouhých 20% těchto zdrojů přináleží 90% populace. Světové bohatství podle zprávy finanční skupiny Credit Suisse vyjadřuje číslo 231 biliónů dolarů. Ovšem téměř 40 procent z této částky je pod kontrolou pouhého půl procenta světové populace (!!) Půl procenta populace představuje přibližně 30 miliónů lidí. Pouze tolik lidí na celém světě má majetek více, než 18 milionů Kč. A jak vypadá celá tato pyramida? Komu lidé dali do rukou moc? Jsou to často zcela neznámí lidé, které nenajdeme v médiích, ani nefigurují ve statistikách nejbohatších lidí časopisu Forbes. Jsou ještě mnohem bohatší.

Téměř polovina světové populace pak přežívá denně s dvěma dolary a méně. To je stav, který je neudržitelný a díky růstu populace a prohlubováním rozdílů mezi nejbohatšími a ostatními je stále více do očí bijící. Je jasné, že ti co mají tolik peněz a moci se jí budou snažit co nejdéle podržet a zrealizovat svůj plán na redukci populace a její ovládnutí ve jménu jejich nového světového řádu. Tato redukce se má týkat miliard lidí. A vlastně ani nezáleží na tom, do jaké míry se jim podaří tenhle ďábelský plán zrealizovat, protože je jasné, že celé lidstvo bude muset tak jako tak projít nevyhnutelnou, bolestivou a hlubokou transformací s radikální změnou celého systému. Času zbývá totiž jen velmi málo a rozhodně nezbývá na nějaké pomalé, poklidné změny či kosmetické úpravy. Je čas na totální a globální revoluci...

  • 0,0000001% lidstva vlastní biliony Kč a rozhodují o celém lidstvu, dělají si co chtějí, kontrolují ekonomiku, vlády i média
  • 0,5% lidstva vlastní majetek za více, než 18 mil. Kč
  • 8,2% lidstva vlastní majetek za více, než 1,8 mil. Kč
  • 23,6% lidstva vlastní majetek za alespoň 180 tisíc Kč
  • všichni ostatní nemají nic nebo nejvýše 180 tisíc Kč !!!

Když slyšíme zprávy o tom, jak se politici snaží regulovat kapitalismus a zpomalit rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými nebo jak se bohatí angažují v charitě, když dávají zlomek svých obrovských přebytků pod dohledem kamer a fotoaparátů, můžeme se jen smát. Je to jen komedie pro lidi a kosmetické úpravy, které mají kapitalismus natřít lepší barvou, aby vypadal na pohled snesitelněji. Pomyslné majetkové nůžky v celém světě se však přesto rozvírají stále víc – chudí ještě víc chudnou a bohatí dál bohatnou. S neúměrnou nerovností se potýkají i nejbohatší země, kde se mezi lety 1978 a 2011 zvýšily příjmy manažerů o 725 %, kdežto zaměstnanci si polepšili o pouhých 5,7 %. Pouhá stovka nejbohatších si ročně přijde na 240 miliard dolarů, což by pokrylo roční výdaje na odbourání extrémní chudoby na planetě, uvedla ve své zprávě koalice organizací Social Watch (2013).

Jak to, že jeden vládce a jeho rodina mají více peněz, než všichni občané dohromady, protože nerozlišují mezi soukromým a státním a celý stát de facto patří jim, včetně ropy, na které je závislá ekonomika celého světa? Jak to, že moc několika lidí je tak obrovská, že ovládají celé lidstvo, a pokud chtějí, mohou položit celou světovou ekonomiku na lopatky, koupit celé státy, koupit si volby a koupit si za peníze i naší demokracii? Je jasné, že plán ovládnutí lidstva není žádná utopie a tito lidé jsou toho schopni, protože k tomu mají prostředky. To ale není vše, dolaroví miliardáři, jak je světu prezentuje časopis Forbes a nad jejichž bohatství, které X-krát celý státní rozpočet České republiky jsou pouze nejbohatší lidé, kteří jsou známí a jsou nějak vidět.

Navzdory krizi jsou bohatí stále bohatší a ti co nemají tolik, mají stále méně - to je výsledek globálního kapitalismu. Jen 0.9% lidstva vlastní 39% všeho majetku, ale fakticky ovládá a kontroluje ještě daleko více. Že to znamená neskutečnou moc, je jasné. Pro ní je i každá státní moc bezradná, protože je jí sama prorostlá. Tito lidé pak mohou ovládat světovou ekonomiku, jak chtějí. Umělé vytváření bankrotu je nejlepší cesta k ovládnutí trhu a většímu uchopení moci aneb hrátky globálních kapitalistů se světovou ekonomikou.

Skutečně nejbohatší jsou ti, o kterých hovořil v jednom pořadu na ČT 24 sociolog Jan Keller. Zmiňoval, že nejbohatší samostatnou osobou je člověk, který nemá problém uhradit náš státní dluh, který je asi bilion tři sta miliard uhradit asi tisíckrát. Tihle lidé mohou položit ekonomiku světa okamžitě, pokud budou chtít. To je ona neviditelné šedá eminence, která drží ve skutečnosti veškerou světovou moc. Bohatí jsou stále bohatší a chudí stále chudší, střední vrstva se pomalu, ale jistě ztrácí. Tito nejbohatší se vymkli společnosti, jsou zcela mimo její kontrolu. Odhaduje se, že tato globální stínová vláda světa drží až 86% světového majetku a veškerého zisku. Tato stínová vláda momentálně kontroluje všechny ostatní vlády a prakticky vše co se ve světě děje, jak dále pokračuje ve svém rozhovoru Drunvalo Melchizsedek:

Jejich agenda je skutečně odlišná na rozdíl od těch jiných. Pak tu máme samotné vlády států, jež jsou z poloviny podřízeny vládě tajné. Ale i vlády mají své vlastní agendy. Armády těchto vlád, mají své vlastní tajné důvody, velice komplexní. Světové korporace mají své agendy. Mám na mysli takové ropné společnosti, které nechtějí vidět alternativní paliva, tak jako farmaceutické společnosti nechtějí vidět alternativní způsoby léčení. A tak všechen tenhle mix věcí, který právě probíhá v lidském světě, je ve hře, každá tahle část. A nad to všechno tu máme mimozemšťany, kteří jsou zde. Těch je taky hodně. Mnohem více, než většina lidí ví. Deset let zpátky mi bylo sděleno americkou vládou, že maximum, o kterém věděli, bylo 58. Jenomže jich je mnohem více než tolik.

Vznik konzumní materialistické společnosti

Průvodními jevy kapitalismu, socialismu, fašismu, komunismu, dalších ismů byly neustále boje o moc, které dokázaly vykonat své a na naší civilizaci se důkladně podepsat. Nebo myslíte, že od dob konce feudalismu, kdy nám přestali vládnout králové a začali jsme si vládnout sami, jsme dosáhli pokroku? Určitě ano, ale není to tak jednoznačné. Tento pokrok se odehrál většinou jen na poli technologií, vynálezů a rozumových schopností. Myslím, že nějaký výrazný duchovní pokrok lidstvo od té doby neprodělalo. Od dob konce osvícenství a romantismu, kdy naší nejdůležitější hodnotou začaly být v novém kapitalistickém systému peníze, se vše ostatní stalo relativní a méně důležité. Naší novou filosofií se stal "relativismus" - úplné vytěsnění tradic, ideálů, duchovních a mravních hodnot mimo oblast našeho života. Jediným faktickým měřítkem všech hodnot se staly peníze a kapitál - neustálý hospodářský růst, výroba, spotřeba a konzum. Ale růst kam až a proč? Prostě se společnost stala společností spotřební a konzumní.

Smyslem našeho života se stalo zvyšování hospodářského růstu, zvyšování výroby a spotřeby. Čím více se zkonzumuje a spotřebuje tím lépe a tím více se vyrobí - hospodářský růst se zvýší. To, že je to ale jinak k ničemu, že to zatěžuje náš svět odpadem, že to drancuje přírodní zdroje, zneužívá levné pracovní síly a dělá z nich novodobé otroky a především, že to deformuje náš pohled na svět a dělá z nás otroky materiálních věcí a smyslových požitků - to je jedno. Vytvořili jsme si obludnou, otrokářskou a nesmyslnou realitu, jejíž smyslem života se stalo zvyšování produkce čehokoliv na úkor všeho ostatního.

Kapitalistická a komunistická devastace

Zpočátku toto vytěsňování původních hodnot šlo ještě pomalu, ale jak se kapitalismus šířil, prohlubovala se i duchovní krize lidstva, se kterou rostla i nespokojenost. Jak se rodil kapitalismus, vznikaly první podniky, továrny, rozběhl se stavební ruch, vyrostla první průmyslová předměstí... Místní výroba a řemeslníci se tak začala koncentrovat do velkých továren a podniků, které přebírají produkci drobných živnostníků a podnikatelů, které nemohou konkurovat velkým firmám a stávají se z nich jejich zaměstnanci a otroci. (Tento trend přebírání produkce od drobných podnikatelů k větším, které se zase spojují ve větší nadnárodní koncerny a trh se globalizuje, stále pokračuje a místní výroba ustupuje - dnes si nadnárodní korporace už prakticky dělají co chtějí a vymykají se kontrole státu).

Tak se zrodila myšlenka komunismu, která označila kapitalisty za třídní nepřátele lidstva a později fašismus, který označil za nepřítele zase komunismus. Světem začali otřásat nepokoje, revoluce a války nejtěžšího charakteru, až nastal doslova rozklad všech tradičních hodnot. Na tomto základě vznikl ateismus a materialismus. Svět bez tradic, bez ideálů, bez minulosti, bez budoucnosti, bez autorit... Svět prázdnoty. Svět, ve které si alespoň snaží každý užívat jak může, a když už nic jiného nedokáže naplnit jeho srdce, snaží se alespoň maximálně uspokojit svoje tělesné smysly.

Z kdysi dávno budované a toužebně očekávané svobodné občanské společnosti nezávislé na vůli krále, se později stal kocourkov - banánový svět s nablýskanými neony, barevnými světly a člověka donekonečna oblbujícími gejzíry agresivních přeludů, které ho bombardují na každém kroku. Normalizuje se to tak, aby to bylo přijímáno jako normální, ba dokonce oslavováno jako pokrok a výdobytek moderní společnosti. Hnus a humus je glorifikován, zatímco kolem práva a spravedlnosti se taktně mlčí a chodí se tiše kolem nich...

Pokračovat