Krize kapitalismu

Tuto část jsem původně pojmenoval podle nové knihy Naomi Kleinové - Šoková doktrína - Vzestup kalamitního kapitalismu, která před časem u nás vyšla a na kterou běžela na České televizi upoutávka. Tento název vlastně přesně vystihuje současný systém. Na úvodem se věnuji otázce principu kapitalismu, jeho hlavní myšlenky a filosofie, a tomu jak kapitalismus naboptnal do současných kalamitních rozměrů, kdy může zkrachovat a rozložit celý systém, na kterém funguje moderní civilizace.

Politici a oligarchové

Současný kapitalismus je totiž něco úplně jiného, než tržní systém v dobách začátků kapitalismu před 150-200 lety. Tento systém nabobtnal a rozrostl se do tak obludných rozměrů, že prorostl i do těch nejmenších zákoutí státních aparátů a vlády a nenápadně tak demokracii proměnil v médiokracii, zřízení, ve kterém už stát neřídí kapitalismus, jako kdysi, ale kapitalismus stát, zatímco vlády a politici jsou jen kašpárky na vodítku. Voličům předvádí jen divadlo, zatímco v zákulisí se ti hlavní hráči současné globální moci jen tiše usmívají. Úplatní politici jsou pak jen jejich masky, ale ti hlavní vůdcové nejsou vidět, nemají žádnou tvář, jsou anonymní. Politici potřebují peníze a přízeň oligarchů a oligarchové potřebují zase přízeň a zákony, které pro ně vytvoří politici. Zbytek - střední a nižší třída, jsou jen nevýznamnou masou lidí mezi tím, lidmi pro které se hraje to divadlo zvané "demokracie", ve kterém mají všichni stejná práva a jsou si rovni, nicméně někteří jsou si rovnější a ti řídí celou společnost, jak se jim líbí. Mohou dokonce řídit celé státy a potažmo i celý svět a globální ekonomiku. Na vrcholu světové moci tvoří ti nejvyšší oligarchové tzv. stínovou vládu světa.

Kapitalistický systém umožnil oligarchům nastřádat si takovou moc a bohatství, že si mohou koupit i demokratické volby a tak je zmanipulovat. Kapitalismus a tržní ekonomika, které jsou založeny na svobodě a demokracii tak překračují svůj vlastní stín a stávají se parodií a karikaturou. Není to žádná konspirační teorie, ale prostý důsledek korporátního kapitalismu.

Z demokracie tak zbyl jen boj o moc, o kontrolu financí, o to jak rozkrást peníze daňových poplatníků nebo parazitování na těch nejslabších a nejchudších, kteří se nemohou bránit. Dnešní krize demokracie nám ukazuje, že se vytratily ideály, koncept levice a pravice a že jde jen o boj o moc, nic víc. Je to demokracie, ve které nikdo nikoho neposlouchá, nikdo s nikým nediskutuje a každý má dojem, že si může dělat co chce, protože to je demokracie. Vláda nezastupuje občany a nevyjadřuje jejich vůli, není tu pro občany, ale naopak vládne jako oligarcha. Tj. občané jsou tu pro vládu a vládu nezajímá vůle lidu - sleduje jen svoje vlastní zájmy a zájmy svých vlastních přátel a známých, kteří se mají dobře a oni se samozřejmě snaží, aby se měli ještě lépe, přičemž občané jim slouží jako dojná kráva. Všechna snahy o vstřícnost se omezují jen na krátké předvolební období. Ale stále tomuto systému říkáme pyšně "demokracie".


„Když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje.“

Frédéric Bastiat


Co se s kapitalismem stalo? Myslím si, že nic překvapivého a jen to, co mohl každý již dávno předpokládat. Boj o moc zkrátka nezmizel, jen doba se změnila a velcí hráči, kteří si koupili vlády, změnili strategii, protože zjistili, že je daleko pohodlnější budovat svoje impérium skryti za zády politiků a vlád. Veškerá nespokojenost občanů padne na jejich odpovědnost. Sice právem, ale uznejme - také vlády a politici bojují o moc a své místo na slunci. Potřebují tyto chlebodárce, vždyť u moci se mohou udržet nikoliv s podpory voličů, ale z podpory jejich peněz.

Budoucnost kapitalismu

Koncem 80. let nám všem bylo jasné, že komunismus chátrá a rozpadá se. Dnes to samé vidíme na našem korporátním kapitamismu, ve kterém se demokracie a morálka ztrácí bůhvíkam a z dnešního režimu zbývá už jen jakýsi chátrající paskvil. Vždyť také kapitalismus je prorostlý korupcí, lží a manipulacemi skrz na skrz. Věříte, že je ještě demokratický? David Icke řekl, že toho, čeho jsme byli svědky u nás ve východní Evropě v době pádu komunistického režimu je, že jsme se zbavili viditelných nepřátel, abychom je vyměnili za ty neviditelné, které mají o to větší moc, že nejsou vidět. Podle mě je to velmi výstižně řečeno. Začátkem 90. let ještě nebylo nic pozorovat, ale jejich moc postupem času sílila. Tito tzv. ilumináti a celá jejich agenda pak svoji síť globálního turbokapitalismu ve sjednoceném světě rozprostřeli široko daleko.

Výsledky kapitalistického hospodaření

Kam díky globalizaci kapitalistické hospodaření, hromadění kapitálu a posilování moci dospělo dnes? Přibližně tři miliardy lidí na světě žijí s méně než 2,5 dolary na den, a více než miliarda lidí žije bez toho, aby měla denně aspoň jedno dostačující jídlo. 40% nejchudší populace světa se dělí o pouhých 5% globálních příjmů, zatímco 20% nejbohatších lidí se dělí o 75% celkových globálních příjmů. V důsledku chudoby umírá ve světě každý den více než dvacet tisíc nevinných a strádajících dětí. 80% finančních zdrojů ve Spojených státech je kontrolováno 10% populace této země, zatímco pouhých 20% těchto zdrojů přináleží 90% populace. Světové bohatství podle zprávy finanční skupiny Credit Suisse vyjadřuje číslo 231 biliónů dolarů. Ovšem téměř 40 procent z této částky je pod kontrolou pouhého půl procenta světové populace (!!) Půl procenta populace představuje přibližně 30 miliónů lidí. Pouze tolik lidí na celém světě má majetek více, než 18 milionů Kč. A jak vypadá celá tato pyramida? Komu lidé dali do rukou moc? Jsou to často zcela neznámí lidé, které nenajdeme v médiích, ani nefigurují ve statistikách nejbohatších lidí časopisu Forbes. Jsou ještě mnohem bohatší.

Téměř polovina světové populace pak přežívá denně s dvěma dolary a méně. To je stav, který je neudržitelný a díky růstu populace a prohlubováním rozdílů mezi nejbohatšími a ostatními je stále více do očí bijící. Je jasné, že ti co mají tolik peněz a moci se jí budou snažit co nejdéle podržet a zrealizovat svůj plán na redukci populace a její ovládnutí ve jménu jejich nového světového řádu. Tato redukce se má týkat miliard lidí. A vlastně ani nezáleží na tom, do jaké míry se jim podaří tenhle ďábelský plán zrealizovat, protože je jasné, že celé lidstvo bude muset tak jako tak projít nevyhnutelnou, bolestivou a hlubokou transformací s radikální změnou celého systému. Času zbývá totiž jen velmi málo a rozhodně nezbývá na nějaké pomalé, poklidné změny či kosmetické úpravy. Je čas na totální a globální revoluci...

  • 0,0000001% lidstva vlastní biliony Kč a rozhodují o celém lidstvu, dělají si co chtějí, kontrolují ekonomiku, vlády i média
  • 0,5% lidstva vlastní majetek za více, než 18 mil. Kč
  • 8,2% lidstva vlastní majetek za více, než 1,8 mil. Kč
  • 23,6% lidstva vlastní majetek za alespoň 180 tisíc Kč
  • všichni ostatní nemají nic nebo nejvýše 180 tisíc Kč !!!

Když slyšíme zprávy o tom, jak se politici snaží regulovat kapitalismus a zpomalit rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými nebo jak se bohatí angažují v charitě, když dávají zlomek svých obrovských přebytků pod dohledem kamer a fotoaparátů, můžeme se jen smát. Je to jen komedie pro lidi a kosmetické úpravy, které mají kapitalismus natřít lepší barvou, aby vypadal na pohled snesitelněji. Pomyslné majetkové nůžky v celém světě se však přesto rozvírají stále víc – chudí ještě víc chudnou a bohatí dál bohatnou. S neúměrnou nerovností se potýkají i nejbohatší země, kde se mezi lety 1978 a 2011 zvýšily příjmy manažerů o 725 %, kdežto zaměstnanci si polepšili o pouhých 5,7 %. Pouhá stovka nejbohatších si ročně přijde na 240 miliard dolarů, což by pokrylo roční výdaje na odbourání extrémní chudoby na planetě, uvedla ve své zprávě koalice organizací Social Watch (2013).

Jak to, že jeden vládce a jeho rodina mají více peněz, než všichni občané dohromady, protože nerozlišují mezi soukromým a státním a celý stát de facto patří jim, včetně ropy, na které je závislá ekonomika celého světa? Jak to, že moc několika lidí je tak obrovská, že ovládají celé lidstvo, a pokud chtějí, mohou položit celou světovou ekonomiku na lopatky, koupit celé státy, koupit si volby a koupit si za peníze i naší demokracii? Je jasné, že plán ovládnutí lidstva není žádná utopie a tito lidé jsou toho schopni, protože k tomu mají prostředky. To ale není vše, dolaroví miliardáři, jak je světu prezentuje časopis Forbes a nad jejichž bohatství, které X-krát celý státní rozpočet České republiky jsou pouze nejbohatší lidé, kteří jsou známí a jsou nějak vidět.

Navzdory krizi jsou bohatí stále bohatší a ti co nemají tolik, mají stále méně - to je výsledek globálního kapitalismu. Jen 0.9% lidstva vlastní 39% všeho majetku, ale fakticky ovládá a kontroluje ještě daleko více. Že to znamená neskutečnou moc, je jasné. Pro ní je i každá státní moc bezradná, protože je jí sama prorostlá. Tito lidé pak mohou ovládat světovou ekonomiku, jak chtějí. Umělé vytváření bankrotu je nejlepší cesta k ovládnutí trhu a většímu uchopení moci aneb hrátky globálních kapitalistů se světovou ekonomikou.

Skutečně nejbohatší jsou ti, o kterých hovořil v jednom pořadu na ČT 24 sociolog Jan Keller. Zmiňoval, že nejbohatší samostatnou osobou je člověk, který nemá problém uhradit náš státní dluh, který je asi bilion tři sta miliard uhradit asi tisíckrát. Tihle lidé mohou položit ekonomiku světa okamžitě, pokud budou chtít. To je ona neviditelné šedá eminence, která drží ve skutečnosti veškerou světovou moc. Bohatí jsou stále bohatší a chudí stále chudší, střední vrstva se pomalu, ale jistě ztrácí. Tito nejbohatší se vymkli společnosti, jsou zcela mimo její kontrolu. Odhaduje se, že tato globální stínová vláda světa drží až 86% světového majetku a veškerého zisku. Tato stínová vláda momentálně kontroluje všechny ostatní vlády a prakticky vše co se ve světě děje, jak dále pokračuje ve svém rozhovoru Drunvalo Melchizsedek:

Jejich agenda je skutečně odlišná na rozdíl od těch jiných. Pak tu máme samotné vlády států, jež jsou z poloviny podřízeny vládě tajné. Ale i vlády mají své vlastní agendy. Armády těchto vlád, mají své vlastní tajné důvody, velice komplexní. Světové korporace mají své agendy. Mám na mysli takové ropné společnosti, které nechtějí vidět alternativní paliva, tak jako farmaceutické společnosti nechtějí vidět alternativní způsoby léčení. A tak všechen tenhle mix věcí, který právě probíhá v lidském světě, je ve hře, každá tahle část. A nad to všechno tu máme mimozemšťany, kteří jsou zde. Těch je taky hodně. Mnohem více, než většina lidí ví. Deset let zpátky mi bylo sděleno americkou vládou, že maximum, o kterém věděli, bylo 58. Jenomže jich je mnohem více než tolik.

Vznik konzumní materialistické společnosti

Průvodními jevy kapitalismu, socialismu, fašismu, komunismu, dalších ismů byly neustále boje o moc, které dokázaly vykonat své a na naší civilizaci se důkladně podepsat. Nebo myslíte, že od dob konce feudalismu, kdy nám přestali vládnout králové a začali jsme si vládnout sami, jsme dosáhli pokroku? Určitě ano, ale není to tak jednoznačné. Tento pokrok se odehrál většinou jen na poli technologií, vynálezů a rozumových schopností. Myslím, že nějaký výrazný duchovní pokrok lidstvo od té doby neprodělalo. Od dob konce osvícenství a romantismu, kdy naší nejdůležitější hodnotou začaly být v novém kapitalistickém systému peníze, se vše ostatní stalo relativní a méně důležité. Naší novou filosofií se stal "relativismus" - úplné vytěsnění tradic, ideálů, duchovních a mravních hodnot mimo oblast našeho života. Jediným faktickým měřítkem všech hodnot se staly peníze a kapitál - neustálý hospodářský růst, výroba, spotřeba a konzum. Ale růst kam až a proč? Prostě se společnost stala společností spotřební a konzumní.

Smyslem našeho života se stalo zvyšování hospodářského růstu, zvyšování výroby a spotřeby. Čím více se zkonzumuje a spotřebuje tím lépe a tím více se vyrobí - hospodářský růst se zvýší. To, že je to ale jinak k ničemu, že to zatěžuje náš svět odpadem, že to drancuje přírodní zdroje, zneužívá levné pracovní síly a dělá z nich novodobé otroky a především, že to deformuje náš pohled na svět a dělá z nás otroky materiálních věcí a smyslových požitků - to je jedno. Vytvořili jsme si obludnou, otrokářskou a nesmyslnou realitu, jejíž smyslem života se stalo zvyšování produkce čehokoliv na úkor všeho ostatního.

Kapitalistická a komunistická devastace

Zpočátku toto vytěsňování původních hodnot šlo ještě pomalu, ale jak se kapitalismus šířil, prohlubovala se i duchovní krize lidstva, se kterou rostla i nespokojenost. Jak se rodil kapitalismus, vznikaly první podniky, továrny, rozběhl se stavební ruch, vyrostla první průmyslová předměstí... Místní výroba a řemeslníci se tak začala koncentrovat do velkých továren a podniků, které přebírají produkci drobných živnostníků a podnikatelů, které nemohou konkurovat velkým firmám a stávají se z nich jejich zaměstnanci a otroci. (Tento trend přebírání produkce od drobných podnikatelů k větším, které se zase spojují ve větší nadnárodní koncerny a trh se globalizuje, stále pokračuje a místní výroba ustupuje - dnes si nadnárodní korporace už prakticky dělají co chtějí a vymykají se kontrole státu).

Tak se zrodila myšlenka komunismu, která označila kapitalisty za třídní nepřátele lidstva a později fašismus, který označil za nepřítele zase komunismus. Světem začali otřásat nepokoje, revoluce a války nejtěžšího charakteru, až nastal doslova rozklad všech tradičních hodnot. Na tomto základě vznikl ateismus a materialismus. Svět bez tradic, bez ideálů, bez minulosti, bez budoucnosti, bez autorit... Svět prázdnoty. Svět, ve které si alespoň snaží každý užívat jak může, a když už nic jiného nedokáže naplnit jeho srdce, snaží se alespoň maximálně uspokojit svoje tělesné smysly.

Z kdysi dávno budované a toužebně očekávané svobodné občanské společnosti nezávislé na vůli krále, se později stal kocourkov - banánový svět s nablýskanými neony, barevnými světly a člověka donekonečna oblbujícími gejzíry agresivních přeludů, které ho bombardují na každém kroku. Normalizuje se to tak, aby to bylo přijímáno jako normální, ba dokonce oslavováno jako pokrok a výdobytek moderní společnosti. Hnus a humus je glorifikován, zatímco kolem práva a spravedlnosti se taktně mlčí a chodí se tiše kolem nich...

Pokračovat