Země v karanténě
Existence je láska a to je Bůh. Utrpení a zlo není dílem Boha, ale jeho nepřátel. Ti se snaží tuto existenci lásky narušovat a nejraději by zrušili všechno, aby neexistovalo nic, co je proti nim. To ale není možné, protože i kdyby nic neexistovalo, Bůh by existoval stále a také jeho láska by nikdy nevychladla.
Zlo a utrpení neexistuje všude, je pouze součástí nepatrné části existence, ke které patří také Země a viditelný časoprostorový vesmír. Ten vznikl právě proto, že se někteří rozhodli nerespektovat Boží zákony. A vznikl zase jen díky lásce, trpělivosti a milosti Boha. Proč? Protože i těm, kdo se rozhodli nerespektovat Boží zákony tak umožnil, aby i přesto mohli žít dále. Kdyby totiž nebyl stvořen vesmír, ve kterém má zlo možnost působit a existovat, byli by všichni, kdo páchají zlo vyloučeni ze života a existence okamžitě – okamžitě by zanikli.
Tento vesmír je však hmotný a časoprostorový, tj. je vytvořen pouze na omezeně dlouhou dobu. Během této lhůty mají ti, kteří odpadli od Boha šanci se od zla odvrátit, poprosit o odpuštění a opět přijmout Boha. Bůh je věčný, nekonečně laskavý a milosrdný, ale jeho trpělivost není nekonečná. Až tento vesmír a Země zanikne, naše existence se posune do vyšší dimenze – navrátíme se tam, odkud jsme vyšli. Tam se ale nebudou moci navrátit ti, kteří do té doby budou páchat zlo a bojovat proti Bohu. V tomto světě totiž není existence zla možná. Tento svět je skutečná, neporušená existence.
Nyní žijeme v existenci, která je pouze matrixem této. V časoprostorové zóně vymístění – v karanténě a izolaci. V realitě, ve které je svět mrtvých a živých oddělen. Je to však pouze dočasné, nouzové řešení, kvůli těm, kdo páchají zlo. V tomto světě nežijí jen ti, kdo páchají zlo, ale i ti, kdo dříve páchali zlo, ale ještě dostatečně nelitovali a neprosili o odpuštění – proto jsou stále tady. A pak jsou tu i ti, kteří nikdy neodpadli od Boha, ale jsou tu dobrovolně proto, aby pomáhali jiným. V současné době se na Zemi inkarnuje i mnoho duší, z temných světů vzdálených oblastí vesmíru a tak dostávají ještě poslední příležitost k tomu, aby změnili své myšlení – tyto duše nejsou původními obyvateli Země a nikdy předtím zde nebyly. Pocházejí ze světů, které jsou určeny k zániku.
Vesmír je plný života, není temný jako tento, je naopak světlý, zářivý a barevný. Nevidíme ho, ale protože ho vědci již tuší, nazývají ho temnou hmotou. Tato hmota paralelního světa však čas a prostor netvoří. Ve skutečnosti je temný a chladný jen náš vesmír. I když náš svět sledují a navštěvují civilizace z vyšších dimenzí světlého vesmíru bez času a prostoru, tento temný vesmír karantény, ve kterém jsme uzavřeni a izolováni je jen řídce obydlen. Jsou zde civilizace temných bytostí a bytostí padlých andělů a civilizace podobné té naší, na různé technické úrovni. Žádné duchovně vyspělé civilizace zde nejsou – ti se nachází ve vyšších dimenzích, mimo tento čas a prostor.
Země a mimořádný akt milosti
Civilizace temných bytostí jsou však obvykle technicky velmi vyspělé a snaží se působit na civilizace jiné, infiltrovat se do nich a ovládat je – to se snaží dělat i s naší civilizací. Nemohou totiž Zemi napadnout přímo, neboť je pod ochranou vyšších sil a jejich možnosti jsou omezené. To je dáno tím, že Země byla vyňata z jejich panství zvláštním aktem milosti a stala se tak mimořádným místem, kde jsou síly světla a temnot, dobra a zla v rovnováze. Mimořádným aktem milosti totiž bylo rozhodnuto, že se Země ještě před zánikem vesmíru vrátí do původní dimenze a zanikne pouze její hmotná podoba.
Pokud se týká ostatních civilizací v tomto vesmíru, jsou buď již na takové duchovní úrovni, že zánik vesmíru přežijí a také přejdou na vyšší úroveň mimo časoprostor (pokud se tak ještě nestalo, jako v případě Marsu či Venuše), nebo jsou naopak natolik ovládány temnými silami, že jejich záchrana není možná a jsou odsouzeny k zániku po zhroucení časoprostoru. Mimořádný akt milosti byl v případě Země pro její záchranu nezbytný, neboť její další osud visel doslova na vlásku a bez tohoto zásahu by byla nepřátelskými silami ovládnuta. Akt milosti to byl proto, že tato pomoc byla nevyžádaná a nezasloužená – tj. byla do jisté míry zásahem do přirozeného karmického vývoje z rozhodnutí Stvořitele.
V okamžiku inkarnace nejvyšší božské bytosti ze světa jednoty došlo ke skokovému posunu podvědomí celého lidstva. I když byla snahou temných sil toto podvědomí maximálně potlačit, božské vědomí stále zůstává natrvalo spojené se Zemí a zůstane až do konce věku. Došlo tím k nastartování procesu obratu a návratu Země do světa jednoty, které bude završeno ještě před zánikem časoprostorového vesmíru a Země bude následovat Mars, Venuši a další padlé civilizace, které se již navrátily.
Konec věku
Konec věku a okamžik dnů temnoty během převibrování Země a její vyzvednutí mimo hranice času a prostoru je nejvíce očekávanou událostí nejen lidmi, ale všemi vyspělými civilizacemi i bytostmi v nejvyšších světech. K tomuto okamžiku dojde, jakmile globální události dosáhnout nejzažšího limitu utrpení, ze kterého již nebude návratu zpět. Toto období se nazývá jako „velké soužení“ a okamžik konec přijde okamžitě jakmile tohoto bodu maximální snesitelnosti bude dosaženo – utrpení nebude pak dále nutné prodlužovat.
„Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude. Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.“
(Mt 24:21)
Kdyby k zásahu došlo dříve, znamenalo by to nepřípustný zásah do svobodného vývoje jiné civilizace. Zásah bude moci přijít až tehdy, jakmile bude jasné, že záchrana vlastními silami obyvatel Země nebude již možná a planeta bude nenávratně poškozena. Během přesunu Země mimo časoprostor nastane temnota a slunce nevyjde. Nová Země, která je nemateriální substance se oddělí od svého starého hmotného korpusu, který bude zničen. V nové substanci zůstanou ti, kteří budou schopni projít procesem této transformace – tj. jejich vědomí a energetický stav jejich těla na to bude připraven. Tito se pak potom, jakmile vyjde opět Slunce (ovšem jiné – jeho jemnohmotný originál, nikoli původní hmotný duplikát) probudí v novém světě, na nové Zemi, kde vybudují novou civilizaci.
Ostatní, kteří transformačním procesem nebudou schopni přejít, zůstanou na staré Zemi. Zde budou mít ještě poslední příležitost se rozhodnout. Pokud se rozhodnou využít nabídek falešných spasitelů a budou jimi ovládnuti a zmanipulováni, ztratí nárok na další život. Poslouží bytostem temného vesmíru v jejich světech jako genetický materiál, potrava a jako otroci, kde počkají na zánik časoprostorového vesmíru a všichni zaniknou. Co s nimi bude pak, nikdo neví. Někteří říkají, že jejich duchovní podstaty budou recyklovány, ztratí identitu a navrátí se ke Stvořiteli jako nevyužitá síla.
Jiní, pokud se rozhodnou ještě na poslední chvíli litovat a obrátí se, bude možné individuálně evakuovat. Pokud zahynou, budou inkarnováni v jiných světech temného vesmíru a pokračovat ve svých životech podobně, jak byli zvyklí.